Dcera

Part one

„To není pravda, to se nemohlo stát, to by Peter s ostatními nedopustil. Nemohli přece dovolit, aby Thanos nechal zmizet polovinu vesmíru. Tomu nevěřím."

Gamoře toho stačilo, během těch pár vteřin, co přišla k sobě, proletět hlavou opravdu hodně. Porozhlédla se kolem sebe a povšimla si Thanose sedícího pár metrů před ní. Jak by si také mohla nevšimnout fialového netvora, absolutně nezapadajícího do takového mírumilovného prostředí. V poklidu pozoroval západ slunce, zkrátka si užíval toho pomíjivého okamžiku. Tráva ho obklopovala skoro ze všech stran, seděl totiž na okraji útesu. Bylo by tak snadné přikrást se k němu a strčit ho, ovšem, to by musela mít Gamora více sil. Bylo by jednoduché vzít i tu nejtupější věc, kterou by našla a vrazit mu ji přímo do zad, nicméně všude kolem ní byly pouze květiny a chalupa byla daleko za ní, jen nežco by se zvládla zcela zvednout, by si jejího pohybu Thanos všimnul a její plán by byl stejně zhacen.

Všude panoval klid. Planeta byla nejspíš zcela opuštěná. Není se čemu divit, proč by si ta Zrůda vybrala pro svůj odpočinek obydlenou planetu. Celý vesmír ho nyní nenávidí, všichni přišli o své milované a vina za to spočívá na jeho hrudi. Thanosovi se povedla ta největší zrůdnost, která se Gamoře příčila již od jejího mládí, kdy ji Thanos unesl z její rodné planety. Od doby, kdy přišla o matku. Tu chvíli bude mít vyrytou v paměti do konce svých dnů. Thanos se jí poprvé pokusil vysvětlit své budoucí, přítomné i minulé činy. Musí se sebou být spokojený. Podařilo se mu to. V jeho očích se genocida jeví jako spása. Je zhrzen, že ani ona, jakožto jeho dcera to nevidí stejně jako on.

Začal se zvedat, jako by vycítil, že je Gamora zpátky z té prázdnoty, které na ní předtím, než omdlela, bylo i tak dost. Pomalu se otočil, pohlédl na ni a ona se zvedla také. Byli asi 10 metrů od sebe a Thanos se začal pomalu přibližovat, země se pootřásla při každém jeho kroku. Gamora stála jako přikovaná, ani se nehnula. Její otec se zastavil pár stop před ní. Byl o hodně vyšší než ona, ne jako Quill, ten byl sice vyšší, ale Thanos byl obrovský. Kdyby se zastavil přímo před ní, neviděla by mu do tváře a to ani kdyby se zaklonila jak nejvíce uměla. Tento fakt si Thanos určitě uvědomoval, proto zastavil tak daleko od ní. Nebo se snad bál, že by se ho pokusila uškrtit? Založila si ruce na prsou a podívala se mu do očí, připomínajících věčně zmrzlé planety, tedy kruté, nepřístupné, prázdné plochy.

Čekala až otec spustí. Ona začít mluvit nehodlala, minule se o to pokusila a jak dopadla. Nehodlala riskovat, že by se před titánem musela opět poklonit, plazit se po zemi, nazývejte si to jak je libo, zkrátka se nemohla vysílit a cítila, že mluvení jí na čilosti nepřidá.

„Dcero! Už jsi se očividně probrala. Pochop, nechtěl jsem tě zabít, ale už jednou jsem promarnil tu příležitost, nemohl jsem se zachovat jinak.." Pověděl s chladným klidem. Celou dobu jí hleděl přímo do očí a čekal na jeji reakci. Gamora ho pozorovala se stejně ledovým výrazem. Otec v ní ovšem stále viděl to malé dítě, kterému dal onen meč, na kterém demonstroval rovnováhu ve vesmíru, které se snažil celý život dosáhnout. Neuvědomoval si, že ho celou dobu nenáviděla, tedy věděl to, ale nepřipouštěl si, že by to mohla cítit tak, jak o tom mluvila. Jeho mínění bylo správné. Sice ho nenáviděla za to, že ji unesl, za to, co má v plánu udělat, avšak musela přiznat, že jí za ta léta přirost k srdci.

Jeho úmysly nebyly zcela špatné. Na její rodné planetě, se díky tomuto zvěrstvu nyní žije lépe. Nic není černobílé, ale dalo se to určitě vyřešit jinak. Thanos to vzal do svých rukou. Nebral ohledy na mladé, staré nebo na to kolik má kdo peněz. Na jednu stranu ho chápala. Nechtěla si to dopustit, ale celou dobu obdivovala, že se svého snu nevzdával, že byl tak vytrvalý. Jeho nevlastní dcery ho zradily. Snažily se ho zabít a i přesto si šel dál za svým. Thanos byl jeden z nejtvrdohlavějších a nejcílevědomějších lidí, co kdy poznala.

„Thanosi," Vyplivla, jako by to byla největší uražka, jež ji napadla. „jak jsi mohl. Není v tobě ani špetka soucitu? Nechci tu s tebou být, pokud mne miluješ, nech mne odejít. Svůj zločin si již stejně dokončil. Pokud se chceš dožít rána, nebo mne nechceš najít mrtvou, pusť mne za mojí pravou rodinou. Za lidmi, které miluji já." Načež rozpřáhla ruce a poukázala na celé širé okolí, „Tohle? To se mým domovem nikdy nestane. Peter mne najde. Strážci se k sobě vždy vrátí, i když jsme zklamali. Zabijí tě, s tím počítej, pokusí se to celé zvrátit." Thanos se mírně pousmál.

„Myslíš toho nabubřelého panáka? Toho Star-Trejda, nebo jak si říkal? Ten zmizel - rozplynul se, chceš-li to slyšet přesně. Stejně jako ten strom, brouk a ten nerozvážný svalovec. Rodina se ti asi zmenšila, princezno." Jeho úsměv se zvětšil. Gamora na něj hleděla s prázdným výrazem v očích. Nemohla uvěřit svým uším, nemohou být mrtví i oni. Zejména oni. Ne. Peter je jediný člověk, na kterém ji kdy záleželo z celého srdce. Její první a jediná pravá láska. Jak to mohla dopustit? Jak mohla dopustit jeho smrt? Z očí se jí začaly drát slzy, celá se třásla, začala ztrácet rovnováhu, její nohy ji neposlouchaly. Třásly se a podlamovaly. Snažila se být statečná, ustát to, ale se jí nevedlo. Nechtěla tomu věřit, avšak proč by jí Thanos lhal. Žádný důvod k tomu neměl.

Uvědomovala si, že celé je to její chyba, kdyby tu zrůdu zavedla jinam... Obětovat Nebulu, zachránila by polovinu vesmíru. Protivilo se jí, že by dokázala obětovat vlastní sestru, s kterou ji pojilo velmi silné pouto. Jejich vztah je sice složitý, ale nikdy by nedovolila, aby se jí něco stalo, tedy až na tento případ. Gamora chápala, že obětovat dva životy, je lepší než dopusit genocidu. Vzpoměla si na to, jak jí lámalo srdce pozorovat Nebulu, napůl rozebranou na součástky, z kterých byla jen díky ní. V hlavě se jí vynořila myšlenka „Je Nebula stále mezi živými? Nebo doplatila na ty zrůdné počiny našeho otce?" Nebulin jediný cíl, byl zabít Thanose, využila by veškeré možné i nemožné způsoby, ale vždy když byla blízko k dosažení tohoto nadlidského cíle, tak se něco zvrtlo.

Pomyšlení na smrt její sestry ji ničilo, avšak pokud by se Gamoře podařilo zabít Thanose, tak by jí to určitě prominula. Kdyby byla dostatečně silná a zabila Nebulu sama, aby Thanos nemohl využívat jejich vztahu proti nim. Kdyby poté dokázala zabít i sebe, aby se Thanos nemohl nikdy dozvědět, kde se ten kámen nachází, kdyby se ho nikdy nedopátral...

Nezvládala se ani nadechnout. Zhroutila se na kolena a nebyla schopná ničeho, až na vzlyky. Ty se jí draly z hrdla plnýmy doušky. Hlavu si složila do dlaní, mezi kolena. Nyní před ním klečela a plakala, jako ještě nikdy. Stalo se přesně to, čemu se chtěla vyvarovat.

Celé jí to spadlo na bedra. Mohla za to ona, nikdo jiný. To ona dopustila, aby získal všechny kameny nekonečna. Utrpěla za to největší ztrátu, co mohla. Přišla o něj. Zabít se dřív, než se jí Thanos opět zmocnil, byli by všichni ti, které milovala, mezi živými. Pomstili by ji, její odkaz. Soul Stone by nebyl nikdy objeven a Strážci by přišli jen o jednoho člena.

Nic z toho se ovšem nestalo, vše přešlo na ni, to ona teď musí pomstít je. Nenechá to tak, Thanos za to zaplatí svým životem. Všechny sympatie, které k němu kdy chovala, jsou pryč. Už nikdy se na něj nebude schopna podívat jinak než jako na zrůdu, kvůli které zemřeli její přátelé. Mad Titan již nikdy z jejích úst neuslyší, že je to její otec. Už se mu nikdy nedokáže podívat do očí bez zloby, zuřivosti a nenávisti.

Zlomená žena, je větší zlo než si kdy mohl představit, zejména žena, která ho znala tak dobře, která dokáže předpokládat jeho činy a odhadnout jeho pocity. Spletla se v něm jen jednou a to zavinilo zkázu vesmíru.

Gamořiny oči se naplnily hněvem, slzy jí stékali po tvářích a rty se jí svraštily do úzké linky, pravou dlaň sevřela v pěst a při zvedání se o ní opřela. Thanos se na ní usmíval a ona ho propalovala zuřivým výrazem, kteý se v mžiku začal měnit v úsměv.

Pomstí je. Pomstí Petera.