Deset

Kapitola dvacátá šestá

„Víš, myslím, že tohle je přesně ten moment, kdy bych ti měla připomenout, že jsem ti to říkala."

Alex protočila očima a zády se opět zhroutila do polštářů. Natalie posedávala na židli naproti její posteli, přičemž jí Shaye do dlouhých zrzavých vlasů zaplétala květiny. „Já věděla, že to hned vytáhneš."

Natalie se pyšně usmála. „Jsem skvělá dohazovačka, nemyslíš? Jako bych přesně věděla, co se stane, když jsem ti Sebastiana představila."

„Ty jsi je představila?" ozvala se Shaye.

„Jo. Tou dobou jsem sice netušila, že ji tajně špehoval, jelikož jsou oba součástí nějaké tajemné skupiny X-Menů..."

Alex se zamračila. „Nejsme X-Meni."

„...ale jen co jsem Sebastiana potkala, přišlo mi, že by se k sobě hodili," pokračovala, aniž by vnímala Alexiny poznámky. Rozhodila rukama. „A teď jsme tady."

„Byl to jenom polibek," řekla Alex a začínala litovat, že se s nimi vůbec o události předchozí noci podělila. Možná se měla obrátit na Dominica. Hned na to si ale uvědomila, jak moc velká drbna byl a že by o tom mluvil neustále. Na druhou stranu bylo uklidňující mít Natalie po boku a povídat si o těch nejobyčejnějších problémech. Shaye byla zase pozitivní, což bylo přesně to, co Alex potřebovala.

„No tak, Lex, viděla jsem, jak na sebe koukáte a oba jste v tom až po uši."

Tentokrát se připojila i Shaye: „Jo, Seb o tobě mluví skoro neustále."

To Alex probralo a ona se prudce posadila. „Cože?"

Shaye se uculila a s Natalie si plácly. Obě se zvedly a přemístily se ke kraji postele. Shaye se usadila naproti Alex. „Pořád zmiňuje, jak rychle se zlepšuješ a básní o tom, jak skvělá posila jsi. Kdykoliv vejde do místnosti, jeho oči jako první vyhledávají tebe a když jste někde spolu, drží se blízko. Nejspíš si myslí, jak je nenápadný, ale všimli jsme si toho všichni."

Kromě Alex očividně.

„Musíš si s ním promluvit," doplnila Natalie.

Alex se na ni otočila a najednou si na něco vzpomněla. „Když už to zmiňuješ, kdy jsi mi hodlala říct o tobě a Ashovi?"

Už před pár dny si všimla, jak se Natalie pokaždé držela v blízkosti Ashe. Předtím byla zabraná do trénování a zároveň se o ně strachovala, že si ani neuvědomila, že se Natalie na Alexina bratra už nesnažila za každou cenu zapůsobit. Ten fascinovaný pohled, který mu pokaždé věnovala, byl pryč a nahradila ho zvláštní něha. Nehledě na to, že je několikrát viděla, jak se nevědomky dotýkají.

Natalie se zarazila a rukou si nervózně promnula zátylek. „Chtěla jsem ti o tom hned říct, přísahám. Opravdu hodně jsme se sblížili, když jsme se snažili přijít na to, kde jsi, ale nebyla jsem si jistá, jak to mezi námi doopravdy je. Až cestou sem jsme se dohodli, ale potom už na nic nebyl čas. Měla jsi svoje vlastní problémy, často jsi trénovala a po dlouhé době jsem tě viděla opravdu šťastnou, takže jsem to nechtěla kazit."

„Proč bys to kazila?"

Pokrčila rameny. „Nevím, Ash je tvůj bratr a–"

Alex se zasmála a natáhla ruku, aby mohla pevně sevřít tu Natalie. „Přesně, Ash je můj bratr, a proto vím, že potřebuje někoho, jako jsi ty."

Natalie se vděčně usmála a poté se jí vrhla do objetí. Za chvilku k nim nadšeně přiskočila i Shaye a Alex měla pocit, že bude samou láskou umačkaná k smrti. Zhluboka se nadechla, jako by se snažila tu atmosféru nasát plnými doušky. Natalie měla totiž pravdu – po tolika letech, kdy byla sžíraná obavami, se mohla pořádně uvolnit. Mohla hodit všechny trable za hlavu, jelikož se nacházela přesně tam, kam patřila a nic to nemohlo překazit.