Můj anděli,
jak nespravedlivý je k tobě svět.
Trhá, škube, drásá tvá pírka
a s nimi i kousky tebe.
Nepoznávám tě.
Nyní už ne.
Můj anděli,
mé pírko,
nevinné, něžné, křehké
jako panenka z porcelánu.
Ty tak jemné,
zmítané ve větru pocitů.
Chtěl bych tě chytit do rukou.
Zprostit tě té hrozné kletby.
Vysvobodit tě z pout větru,
jenž tebou hází tak bezcitně.
Přitom ty bys chtělo jen vzlétnout a klidně se vznášet.
Můj anděli,
vítr tě zničil.
Sebral ti vše.
Již není ti pomoci.
Nemůžeš vzlétnout.
Nemáš svá křídla.
DU LIEST GERADE
Tma
PoesieTma přichází do našeho světa tak nenápadně, že si jí na první pohled ani nemusíme všimnout... Básně jedné amatérské básnířky, aneb trocha deprese na vaši hlavu. 2018 - 2019 [CZ]
