Čtyřicátá první

42 11 1
                                    

Nakonec jsme našli cestu ven,
„S tebou být byl můj sen,"
Unavení,
se posadili do altánku.
Byl jsi můj pacient raněný,
A podléhal jsi spánku.

Byl jsi tak roztomilý,
A já si konečně mohla v klidu prohlédnout tvoji tvář.
V mikině s kapucí jsem neměla šanci,
Viděla jsem jenom bradu,
Pak jsem uslyšela hrané chrápání,
Ty jsi mi ale lhář!
Takhle nahrát spaní,
Shodila jsem tě z lavičky a vykřikla:
„Spadni!"
Pak už jsem uslyšela jen bolestivé zasmání,
Shodil jsi mne k sobě,
Dopadla jsem na tebe,
bez jakéhokoliv varování.

♡︎

Zvadlé růže Where stories live. Discover now