KibaKari- Navěky spolu...

Byl krásný den 14. února. Ptáčci pěli jako ti nejlepší zpěváci. Naruto nic neměl na práci, a tak se jen tak procházel po Konoze s rukama v kapsách.
„Hoj Naruto." Naruto se otočil a spatřil Jiraiyu. Usmál se.
„Hoj Ero-sennin."
„Pššt! Naruto, kolikrát ti mám říkat, že mi tak nemáš říkat. A už vůbec ne na veřejnosti! Zničíš mi mou reputaci." Naruto se začal chechtat a popadal se za břicho.
„A ty nějakou máš?" nepřestával se smát Naruto. Jiraiya si jen zkřížil ruce na prsou a zakroutil hlavou.
„Ta tvá nevychovanost!"
„A ty nějakou máš?" řekl ironicky.
„Cha cha cha... moc vtipné." Naruto se stále nepřestával smát. Jiraiyovi stékal pot po tváři, až nakonec vybuchl.
„NARUTO!" Naruto se přestal smát, zvedl hlavu a Jiraiya uviděl Narutův červený obličej a slzy z celého toho smíchu.
„Chjo," vzdychl ero-sennin. „Přišel jsem ti říct, že máme misi, jenže ty ses tu smál celých deset minut. Ostatní na nás už čekají u brány."
„Kdo?"
„Kdybys se tu nechechtal jak kůň, možná bys to věděl."
„No jo, furt," řekl nabručený Uzumaki. Když došli až k bráně, všichni na ně čekali.
„Máte zpoždění," odfrkl si Sasuke.
„No nekecej," odsekl Naruto.
„Nemusíš být hned naštvaný," bránil se Sasuke. „Já jen aby jsi neskončil jako Kakashi."
„Já to slyšel." Kakashi se zamračil. Ostatní se jen usmáli. Byli tam Shikamaru, Kiba, Neji, Ino a Karin. Když se na ni Naruto koukl, uslyšel: „Co na mě tak čumíš?! To jsi nikdy neviděl holku?!" To Uzumakiho rozhodilo.
„Proč je tu ona? Nejde s námi, že ne?"
„To by mě taky zajímalo. Co po mě chcete? Nejprve mě uvězníte, a pak mě berete, jen tak volně, na nějakou misi."
„Vy dva jste tak otravní. Zajímalo by mě, zda byli všichni Uzumaki takoví. Jednoho jsem znal, ale byl úplně jiný. Možná proto, že byl kříženec jiného klanu..." mluvil si pro sebe dál Jiraiya.
„Nechci rušit, ale neměli jsme už před hodinou vyjít? Tsunade běží směrem sem a nevypadá nijak šťastně," přerušil je Shikamaru.
„A jéje. Rychle, pryč odtud." Tsunade ani nepřiběhla ke bráně a už byli ty tam. Zakroutila hlavou, třikrát zamlaskala a odešla.

Utíkali přes les, až se ocitli na poušti. Nohy se jim bořily do nekonečného písku. Slunce je pálilo a štípalo do očí. Překonávali písečné duny.
„Už nemůžu," vzdychala Karin. „Nejsem zvyklá. Měsíce jsem hnila ve vazbě, a teď bez nějakého tréninku mě vytáhnete ven!" řvala z plna hrdla. Padla vysílením na kolena.
„Někdo tě vezme na záda..." Jiraiya přemýšlel a Karin si jen v duchu přála, aby to byl Sasuke. Její miláček. Ale co následovalo, nikdo nečekal.
„Ponese tě Naruto."
„COO?!" vykřikli oba najednou.
„Ale ero-sennin..."
„Karma, Naruto. Cha. Teď se směji já."
„Já jsem taky proti," namítla Karin. Kakashi něco pošeptal Jiraiyovi. Ten se jen usmál.
„Jde vidět, že čteš mé knihy. Nu dobrá. Karin ponese Kiba." Karin otevřela pusu, že něco namítne, ale pak ji opět zavřela. Věděla, že by to nikam nevedlo. Alespoň byla ráda, že ji neponese žák toho úchylného člověka. Nasedla Kibovi na záda a vyběhli dál.
„Kdy už tam budem? Ona je strašně těžká."
„No dovol!" ohradila se Karin.
„Ještě pár minut. Za touto dunou je to místo." Když byli na místě, tak se všichni překvapeně dívali před sebe. Jen Kiba s Karin ne. Ti se jen a pouze snažili od sebe dostat. Když už to spatřili i oni, tak se Kiba zeptal: „Kde to jsme?"
„To nevím, ale podle mapy jsme tu správně. Ta zlatá Tsunade... ví, co mám rád," odpověděl Jiraiya. Před nimi totiž stály lázně. Se smíchem se rozeběhl, rozrazil dveře a řekl tak nahlas, že ho všichni slyšeli: „Jeden velký pokoj." Kakashi se rozeběhl za ním.
„Ale Jiraiyo-san, co mise?"
„Co s misí? Mapa nás dovedla sem, takže si jdem užívat. A teď mě prosím omluvte, jdu sbírat data." Sotva to dořekl a byl ty tam.
„Achjo. Ti dospěláci," bědoval Shikamaru. „Někdo by měl jít zpět a dát vědět Tsunade." Všichni se na něj podívali.
„Ou, já teda ne. Neji? Ty stejně nevlezeš do vody, tak..."
„No jo no. Chcete si to tu užívat. Vím, vím." Otočil se na patě a kráčel pryč.
„A nespěchej," zvolal za ním ještě Kiba. Když už ho neviděli, rozhodli se jít zkontrolovat kvalitu vody. Nebo jinými slovy si šli užívat.