Konec světa polobohů

3.kapitola-COŽE?! JÁ A ZAMILOVÁNÁ?! TO NENÍ MOŽNÝ!!!

Z pohledu Fran:

Dorazili jsme k holkám domů. S Míšou sme šli připravit svačinu pro všechny a Johy s Leonem si šli vybalit. Johy a Míša mají společný pokoj a Leon ho má hned vedle. Chvilku na to se domů přiřítí paní Blacková a vrhne se k Míše. ,,Tak co už sou tu?" Zeptá se, ale to už Johy schází ze schodů a uvidí mámu, tak se k ní ihned rozběhne a obejme ji. Pak ze schodů sejde i Leon a podívá se na mě. ,,Ahoj a jakpak že se jmanuješ ty?" Zeptá se sladce paní Blacková a stoupne si Leonovi do výhledu. On se na ni usměje a podá ji ruku. ,,Sem Leon King." Představí se a já s Johy a Míšou se rozesmějeme. ,,Ty máš rád lvího krále nebo co?" Řeknu a on se na mne vražebně podívá. Míša prudce zakývá hlavou. ,,Sváča je hotová." Zakřičí Míša zrovna ve chvíli kdy chce Leon něco namítnout. Všichni se posadíme k jídelnímu stolu a Johy se přítulí k Leonovi. ,,Jste jak dvě hrdličky," zašklebí se na nás holky. ,,,Hahaha...to určitě. Zrovna mi dva. Leon je jako můj brácha." odseknu a začneme si povídat o tom co kdo za ty čtyři roky zažil.

Z pohledu Míši:

,,Už je pozdě a zítra jdete do školy, to že sem vás dneska omluvila je jen kvůli tomu že přijela Johy s Leonem. Ale to byla výjimka a vy dva se tomu taky nevihnete muvila jsem s Chrisem že můžete v pátek dělat zkoušky, tak se připravte. Jo a můžete je dělat společně." Řekne mamka po večeři a pošle nás spát. Mluvila i s Francesčinim tátou že u nás může přespat. ,,Konečně seš zpátky. Ani nevíš jak se mi stýskalo." Zajásám, když si čistíme zuby a Johy dodá. ,,Mně se taky stýskalo." A obejme mě a díky tomu nám spadnou kartáčky na zem, ani jedna z nás se neudrží a vyprskneme smíchy.

Z pohledu Johy:

Zrovna si zapisuji do deníku, když v tom mi do pokoje vtrhne Fran a začne zpívat. Chvilku na to se ze dveří vynoří Míša a také začne zpívat. Nejdřív se bráním protože po mně evidentně chtějí abych zpívala také, ale když mi Francesca podá mou propisku se srdíčkem, rozvítím jí a přidám se k nim.

Z pohledu Míši:

,,Vypněte ten pošahanej budík!" Zakřičí Johy, když mi zazvoní budík v mobilu. Rychle po něm sáhnu a vypnu ho. ,,Pardon já ti zapomněla říct že s Fran musíme dneska vztávat už v pět ráno." Omluvím se sestře a zatvářím se stydlivě a provinile zároveň. Johy na mě upřeně zírá a její výraz se nedá rozluštit, možná to znamená že má zácpu nebo tak něco. ,,Alespoň budete mít s Leonem víc času na zkoušení." Zívne si Francesca a všechny tři vstaneme.

Z pohledu Johy:

,,Tak ahoj po škole holky." Rozloučím se s Míšou a Francescou po snídani, obleču si růžové silonky, krátké džínové kraťasy, růžové tílko a džínovou vestičku. Pak dojdu před Leonův pokoj, pomalu a tiše otevřu dveře, pak je zabouchnu a při tom zařvu. ,,Vstávej ty lenochu!" On dostane šok a spadne z postele a já se rozesměju na celé kolo. ,,Ty píčo!" Zařve na mě s úsměvem a já si dám prst před pusu. ,,Pššt, mamka ještě spí, čekám tě za pět minut v obýváku a začnem zkoušet na ty příjmačky." Zašeptám a vyplížím se z jeho pokoje. Když vylezu uchechtnu se protože byl jen ve slipech a rozejdu se do koupelny kde si udělám culík.

V obýváku u klavíru jsem čekala déle než jsem myslela. Konečně přišel a já zase vyprskla smíchy, protože na sobě měl maskáče a hnusně zelený vojenský triko a taky byl zmalovanej jako voják. ,,Co je tady k smíchu? Vzbudila jsi mě dřív než mi bylo milé...a k tomu tak hnusně," zatváří se uraženě a mě se zatočí hlava. Že by...ne to je blbost. Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala ty...ehm...prapodivné myšlenky.

Cvičili jsme asi tak hodinu a celou dobu jsem měla ten divný pocit, co jsem měla už co jsme se dostali na letiště. Jako by nás někdo pronásledoval. Otočím se, ale nikdo tam není. Asi už bláznim. ,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě Leon starostlivě a chytne mě za ruku. Podívám se mu do očí a zase se mi zatočí hlava. Rychle uhnu pohledem. A pak mi to dojde. Je to pravda. Jsem do něj zamilovaná. COŽE?! JÁ A ZAMILOVÁNÁ?! TO NENÍ MOŽNÝ!!!