Konec světa polobohů

1.kapitola-Přijede ségra

Z pohledu Míši:

,,Super ségra. Tak já na tebe budu čekat na letišti." ,,Fajn. Tak se zítra uvidíme. Zatím pa." ,,Ahuj," řekla jsem, poslala jí vzdušný polibek a zaklapla notebook. Pak jsem se nadechla a šťastná jsem se rozječela na celé kolo. Do pokoje vtrhla mamka s vařečkou v ruce. Se svím obličejem starostlivé matky vypadala komicky. Když se rozhlédla po pokoji, pohlédla na mě a zjistila že je vše v pořádku, sklopila vařečku a uklidnila se.  ,,Co se děje broučku?" zeptala se mě trošku podrážděně. ,,Proč tak ječíš?" ,,Tomu neuvěříš mami." řekla jsem a pak zaječela, ,,Zítra přijede Johy." Mamka si se smíchem zakrila uši. ,,Tak to už se nedivím že tak vyvádíš. V kolik přijede?" ,,V 8:30" ,,A jé. To jsem v práci..." ,,To neva. Mi jí s Fran vyzvedneme."

Z pohledu Fran:

Podívala jsem se na hodinky. 10:30 a Míša nikde. Čekala jsem na ní, jako vždy, u vchodu do parku. A to jsem si myslela že bude muset Míša čekat na mě. Trvalo mi skoro tři hodiny než jsem se rozhodla, že si na sebe vezmu červené šaty, černé boty na visokém potpatku a že své dlouhé černé vlasy nechám napůl rospuštěné a ze zbytku si na straně hlavy udělám mašli. Čekala jsem na ní ještě pět minut a pak jsem jí uviděla jak ke mě běží. Měla na sobě modré minišaty a na nohou stejně zbarvené lodičky. Její hnědhnědé vlasy, které měla svázané do koňského ohonu, se jí při běhu houpaly ze stany na stranu. ,,Promiň Fran," řekla mi zadýchaně když ke mě doběhla. Mimochodem jestli vám jméno Francesca připadá povědomé, tak je to kvůli tomu, že mě taťka pojmenoval podle dívky, která před dvaceti lety chodila do Studia 21. ,,Kde si prosim tě tak dlouho byla?" zeptala jsem se své BFF. ,,Mluvila jsem se svou ségrou. A představ si, že zítra přijede," zapištěla a já se zasmála. ,,To je super. Konečně nás seznámíš." Podívám se na hodinky. Sakra. Za deset minut začíná hodina. Chytnu Míšu za ruku a rozběhnu se.

Z pohledu Míši:

Ani jsem si neuvědomila že už je tolik. Klopítala jsem za Fran, ktrá mě táhla za ruku. Najednou se mi vyzula bota a já upadla. ,,Sakra!" ulevila jsem si, nazula botu a znovu se s Fran rozběhla. Když jsme do Studia 21 doběhli, bylo už pět minut po zvonění. Dali jsme si věci do skříděk a běželi jsme do třídy. ,,Promiňte," řekli jsme obě udýchaně, když jsme vrazili do třídy. ,,Nic se neděje. Ale doufám ,že se to už nebude opakovat," usmála se na nás Liv, naše učitelka. ,,Nebude," vykřikli jsme na jednou. Cortnei, největší mrcha ze třídy, se potichu zasmála, začala něco s ušklepkem říkat svému slepičinci a přitom na nás ukazovat. Chtěla jsem za ní jít a do očí jí říct, co si o ní myslím, ale Fran mě chytla za ruku, zavrtěla hlavou a táhla mě k naší partě. Se všemi jsem se pozdravila a začali jsme si povídat. Naší partu tvoří Fran, Já, dvojčata Kora a Riki, Medie, Dan, Wewe (to je přezdívka Wedeweriho Edensna) a Jess (do toho jsem tajně zamilovaná). ,,Prosím o klid,"řekla Liv. Ztichli jsme a došli k piánu. ,,Rozespíváme se. Začneme slovem mi,"řekla a zmáčkla klávesu C, ,,Mi mi mi mi mi." ,,Mi mi mi mi mi."