Svéhlavý mazlíček

27. Příliš mnoho informací škodí

„Víš," začala Hermiona tlumeným hlasem, spíš ve snaze oprostit se od myšlenek na svůj, Harryho a Ronův poslední pobyt na Manoru, než že by chtěla začít konverzovat, „možná nebereme do úvahy, že třeba nevěděli přesně, kdy tam Draco bude. Možná je jen napadlo, že v určitou chvíli bude muset jít Příčnou ulicí, a tak nějak... si vytipovali místo a čekali na něj."

„Ano, protože dřepění na fleku a nicnedělání, když čekáš na někoho, kdo se může a nemusí ukázat, je při něčem takovém ta nejproduktivnější metoda a vůbec žádná  ztráta času."

Hermioně se zachvěly rty, když zvážila, co Pansy řekla. Měla pravdu – byl to strašně nepraktický způsob, jak něco dělat. Ale lidé přece neustále dělají nepraktická rozhodnutí. Nepravděpodobné ještě neznamená nemožné.

„Jo, tohle je Pansy, kterou znám," zašeptal Draco, skrytý pod záhyby neviditelného pláště. „Za každých okolností naše sluníčko."

Ginny zdusila zahihňání. Ron s Harrym mu nevěnovali pozornost. Byli schovaní za mohutným vchodem a očima kroužili kolem. Hledali tu cokoli podezřelého. Padala noc a zdálo se, že tmavnoucí obloha všechny ještě víc znervózňuje. Než se vydali do Wiltshire, odskočila si Hermiona s Harrym do Příčné ulice, pronajali si sovu a dali McGonagallové vědět, že je jejich záležitosti zdržely a vrátí se do Bradavic až ráno.

Všichni se shodli, že to poslední, co teď profesorka potřebovala, byly obavy, že se jim něco stalo.

Jedna část dvoukřídlých dveří se se zaskřípěním otevřela a Hermiona se k ní obrátila. Spatřila prošedivělého domácího skřítka, hledícího na ně. Věděla, že někteří z nich zůstali poté, co válka skončila, věrní svým rodinám a doufala, že Dracovi rodiče s nimi zacházejí lépe než se svými předchozími služebníky.

„Ano?"

„Zdravím," řekla s úsměvem, ačkoli věděla, že zdvořilosti mudlorozených nebyly vždy skřítky přijímány vlídně – zvláště ne těmi staršími, kteří sloužili čistokrevným rodinám. „Mohl bys informovat pana a paní Malfoyovy, že je přišly navštívit Hermiona Grangerová a Pansy Parkinsonová, prosím?"

Skřítkovy oči se přesunuly z Hermiony na Pansy a zpět, než přikývl.

„Dobrá. Počkejte tady."

Otočil se a odkráčel; přitom si cosi mumlal pod vousy – nepochybně o hanbě mít za dveřmi mudlovskou šmejdku.

„A my jsme jako co? Pitomé želé fazolky?"

Hermiona se uchechtla a přes rameno pohlédla na Ginny. „Ne, jenže... když jsem o tomto posledně s Malfoyovými mluvila, byla Pansy u toho, tak jsem myslela, že specificky vybraná jména jim naznačí, proč jsme tady."

Ginny zamrkala a přikývla, pak nakrčila pihovatý nos: „Miluju tvůj mozek, Hermiono."

„Páni," znovu se ozval Dracův šepot. „Flirtuješ s mou holkou? No vážně, vždyť Potter je tady!"

„No jo, ale tahle je z přítomných zrzavých dárečků nejhezčí," řekla Pansy podivně uvážlivým tónem.

„Hej!" vypískl Ron, ale dívky se jen zasmály.

„Nezačínej, Draco," zamumlala Hermiona. „Ginny a já takový vztah nemáme."

„Přesto jsme měly příležitost sdílet postel," poznamenala Ginny s pokrčením ramen.

Hermiona přikývla: „No, to je pravda." Píchla prstem do vzduchu, když si vzpomněla: „Od té doby asi..."

„Jo tak, ty myslíš, jak jsem zjistila, že jsi lechtivá na -?"

„Krucinál, Ginny!" Hermiona se chichotala a mávala rukama.

„Domnívám se, že tohle je zdaleka nejzajímavější rozhovor, jaký měl možnost vyslechnout kterýkoli nositel tohoto pláště," řekl Draco a v jeho tlumeném hlase bylo znát pobavení.

Ginny znovu pokrčila rameny. „No, na to se musíš zeptat Harryho."

Nebelvírské čarodějky se otočily k Harrymu. Pohlédl ze své dívky na Hermionu, pak zpět a ještě to zopakoval. Zdálo se, že jeho tváře se zbarvily nepatrným nádechem ruměnce.

„Co je?" zeptaly se Hermiona s Ginny jednohlasně.

S pokašláváním zavrtěl hlavou. „Ne, ehm, to nic, vážně."

„Mazané," řekl Ron a v úsměvu nadzvedl koutky úst.

Dívky si vyměnily pohledy, Ginny trochu klesla brada, zatímco Hermiona vyklenula obočí. „On prostě-?"

„Merlinovy fousy, jo!" Pansy prudce zvedla ruce. „Myslel na vás dvě spolu v posteli."

Harry se zašklebil a plácl se rukou po čele.

Hermiona se naklonila blíž k místu, kde tušila Draca. „Taky jsi na to myslel, že?"

U své tváře zaznamenala trochu tepla a pak zřetelně cítila, jak se Dracův nos tře o její. „Kdybych na to odpověděl, budu ve větším průšvihu, než když neřeknu nic. Nechám si to pro sebe, pěkně děkuji."

„Takže...děvčata nejsou zvědavá na takové věci ohledně kluků?" odvážil se Harry a za obroučkami brýlí zvedl jedno obočí.

„Ne!" odpověděly Ginny s Hermionou jednohlasně.

Pansy zabloudila pohledem k náhle tak zajímavé dřevořezbě na dveřích a zamrmlala: „Mluvte jen za sebe."

Otočila se k děvčatům. „No co? Je nad slunce jasné, že jste nikdy neviděly Blaise Zabiniho bez košile."

Ginny zaťala zuby do spodního rtu a Hermiona vyhlížela zamyšleně.

„Víš, Gin," řekla tiše, „musím přiznat, že jsem na něj myslela."

Ginny přikývla a dodala: „Já vím! To kvůli tomu, jak široká vypadají jeho ramena v hábitu!"

„No, kdybych to měla popsat, musela bych říct..." Pansy broukla, prstem se poklepala po bradě a hledala správný  výraz, kterým by vystihla tu podívanou.

Ron potřásl hlavou a zmateně se zeptal: „Pokouší se ještě někdo přijít na to, jak jsme se dostali k tomuhle tématu?"

Jakékoli odpovědi byly zmařeny tím, že se za dveřmi znovu objevil domácí skřítek: „Tudy, prosím."

Hermionu překvapilo, jak rychle všichni zvážněli, když prošli dveřmi a následovali skřítka do obrovské vstupní haly.

No, všichni, kdo byli vidět. Podle všeho, co o něm věděla, se Draco ještě pobaveně šklebil.

V první řadě si znovu uvědomila, že se chystají strávit noc na Malfoy Manor. Nepochybovala o tom, že Draco využije momentálního vlastnictví neviditelného pláště ve svůj prospěch a proklouzne do jakékoli místnosti, kterou jí nabídnou k přenocování.

Uvažovala, jestli existuje nějaký způsob, jak by mohl uhodnout, na co myslí, a právě tehdy si Draco shrnul kapuci a mrkl na ni. Považovala za zázrak, že se jí povedlo nezrudnout do krve, když procházeli reprezentačním patrem, aby se v salonu setkali s jeho rodiči.