The 100 : My new Life

Země ✔️

Nikdy jsem nepocítila sluneční paprsky na svých tvářích. Víte proč? Protože nejsme na Zemi. Lidstvo bylo po radiační vlně vyhubeno, jen pár stovek žije teď ve vesmíru. Tam kde žijeme. Říkáme tomu Archa. Jo asi bych se měla představit.

Jmenuji se Lisa Kane a jsem dcera zástupce kancléře. Ale nikdo to neví kromě taťky a kancléře Jahy. A jsem za to ráda. Nemám přátelé, protože kdo by chtěl kamarádit s vězněm. Leda tak vězeň, ale zatím jsem žádného nepoznala.

,, Vězni A35 postav se čelem ke zdi ruce nad hlavu.'' udělala jsem jak mi řekl. Hned jsem toho zalitovala. Chtěl mi dát nějaký náramek tak jsem se začala bránit. Povedlo se mi je oba zkolit. Vyběhla jsem před celu a viděla jak většinu vězňů někam odvádí.

Chtěla jsem běžet pryč, ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat dostala jsem uspávadlo do zad a upadla na zem. Někdo mi dal ten náramek a vyzvedl si mě do náruče a někam mě odnášel. Když jsem se probrala byla jsem v nějaké raketě. Vedle mě seděla nějaká holka.

,, Ahoj já jsem Octavia. A ty''

,, Jsem Lisa. Kam nás to posílají?''

,,Na Zem. Abychom vyzkoušeli jestli můžou přiletět a žít tam. Jsme jak cvičné opice.'' po tom jsme celou dobu mlčely. Najednou to s námi začalo házet ze strany na stranu a všichni začali jančit. Najednou se před námi na obrazovce objevil kancléř a říkal něco o tom že musíme pro zásoby atd... Najednou jsme narazili na Zem. Byla to šlupka. Všichni se hrnuli ke dveřím tak jako já a Octavia. Stály jsme v první řadě a Octavie se pořád koukala na toho strážníka než si sundal čepici.

,,Bellamy!! ''

,,Ahoj sestřičko.'' běžela k němu a on ji vtáhl do medvědího objetí. A pak mi to došlo to je Octavie Blake ta co žila pod podlahou a to je její bratr. Jediní sourozenci na Arše. Najednou se ze všech stran ozývaly věty co mně v hlavě.

Chvíli po tom Bellamy otevřel dveře a Octavie pomalu šla dolů kousek před koncem se otočila a mávla na mě abych šla za ní. Pomalu jsem šla. Chytly jsme se za ruce a seskočily dolů.

,,Jsme zpátky mrchy.'' ozvalo se vedle mě a najednou se všichni rozběhli do lesa kromě mě vzala jsem mapu a šla pomalu od všech ostatních. Podívala jsem se a zkoumala mapu. A pak mi to došlo.

,,Přistáli jsme na špatné straně. Mezi Mount Weather a námi je les zamořený radiací. '' sakra. Najednou se vedle mě vynořil nějaký kluk a šel pomalu ke mě.

,, Jsem Finn. A ty princezno.''

,,Za prví mi neříkej princezno a za druhý na tom nesejde.'' koukl se mi přes rameno a zeptal se co se děje.

,, Mezi zásobami a námi je les zamořený radiací. A jestli chceme zásoby tak musíme jít hned teď.'' šli jsme mezi všechny a všem to oznámili. Začaly se zvedat ruce,ale i tak nás bylo málo.

,, Tak víte co my to půjdeme omrknout a něco přineseme.'' Finn popadl dva kluky a pomalu jsme šli. Po chvíli k nám doběhla i Octavie.

,, Já myslela že tě nepustí.''

,,Nechtěl, ale můj slib že se mi nic nestane dodržím. Tak pojďte.'' šli jsme lesem až jsme došli k řece, ta na té mapě nebyla. Octavie šla pomalu k okraji skály tak jsem šla za ní. Najednou se začala svlékat tak já taky a kluci chvilku po nás. My jsme už byly tak jsme tam skočily. Kluci byli pomalí tak jsme zatím blbly.

,, Holky vylezte okamžitě ven z vody. ''

,,Proč?'' řekly jsme s Octavii nastejno než jsme stačily vylézt tak jsme se otočily. Něco velkého se k nám blížilo. Odstrčila jsem Octavii stranou a cítila neuvěřitelnou bolest na stehně a boku.

---------------------------------------
Tak vítám vás u nové knížky doufám že se vám první kapitola líbí a budu ráda za votes a reads.
Tak ahoj u další kapitoly