Začal jeden z dalších obyčejných dní. Ptáci zpívali, čímž se jejich hlasy roznívaly do různých koutů krajiny. Slunce vyšlo nad obzor a vypouštělo své hořící paprsky, které ohřívaly svět. Probudilo se ráno a všichno s ním.
Toužil jsem, aby čas neexistoval. Poslední dobou mi utíká vše velice rychle. Nestačím se ani otočit a už znovu vládne na nebi zářící Měsíc s velkým množstvím třpytících se teček. Kéž by bych mohl alespoň na chvíli zastavit čas a dělat jen to, co bych chtěl já. Chci být jako kapka rosy, která nikam nespěchá.
