Procházím vlakem. „Dobrý den, předložte jízdenky, kdo přistoupil." Usmál jsem se na cestující. Teď jsem byl nejšťastnější ve svém životě. Mám práci, co jsem vždy chtěl, přítele a potom taky i naše společné zvíře. Bylo to zvláštní, ale mě to k životu stačilo.
Asi bych se měl představit mé jméno je Harold Edward Styles. Přátelé mi říkají Harry, můj přítel mi říká Hazz. Je mi 25 let a pracuji jako průvodčí ve vlaku. Každý si myslí, že je to lehká práce, ale ono není. Dobře někteří si tahají náladu i do práce, ale já se snažím být v práci milý a usměvavý. Ne vždy to jde, ale vím, že to těm lidem zlepší náladu.
Jak jsem se dostal k této práci asi se ptáte? Bylo to jednoduché. Jednou jsme s maminkou jeli na výlet a mě se tak líbila ta osoba, co nám cvakla lístek. Usmíval se na nás pán v uniformě, dokonce mi podal i dětský lístek z vláčkem. Měl píšťalku a značku. Přes rameno takový divný přístroj, který mě fascinoval. Proto jsem se ho rozhodl sledovat po celém vlaku. Nakonec mi sám řekl, abych šel s ním a cvakal jízdenky. Ani nevíte, jak jsem se cítil. Pěti letý kluk, který mohl jako velký pán cvakat jízdenky. Pro malé dítě velký zážitek. Potom jsme s mamkou vystoupily v Londýně.
I po 20 letech si pamatuju, kde jsme byli a teď vždy když přijedu do Londýna si pamatuju kde jsme byli a co jsme dělali. Když jsme spěchali na náš vlak zpátky domů. Nakonec jsme zjistili, že ho nestihneme a proto jsme si zašli na zmrzlinu, která byla výborná. Vždy když jsem v Londýně tak si na ni zajdu. Dneska mám to štětští, že tam můžu vzít svého přítele a třeba jednou tam vezmu i naše dítě.
Vlak mi změnil celý můj život a já jsem vlastně za to rád.
*Takže vítám vás u nové povídky. Bude taková oddechová, pět kratších dílů. Doufám, že i tak se vám bude líbit. *
