Motta

Návrat do zaježděných kolejí a nebo totální převrat?

Monika
Crrr
Další ráno, ten samý pokoj, ten samý budík, už sedm let.

Už Jen zrcadlo tvrdí změny.

Poslední ročník. A pak už vysoká. Už žádné hloupé vtipy či narážky.
Už jen rok a pak věčné sbohem.

Zatím jsem ale tady a tak vše zůstává při starém.

Vstanu s otráveným výrazem ve tváři, který dává jasně na jevo, že bych si ještě pár minut přispala.

Školu, dá li se tak říkat tomu ústavu, o kterém si lidé myslí, že na něj chodí inteligentní lidé, jen z toho důvodu, že se nazývá gympl, navštěvuji už sedm let.

Jdu tou samou cestou v pořád stejné společnosti.

Ela a Lauren vášnivě debatují o knihách, které bohužel nejsou mým žánrem, a tak jen koukám do země a věnuji se cestě, už tak po milionté.

Vejdu do školy a zamířím si to rovnou do šaten, kde se přezuju do papučí. V přezuvkách si to šupajdím rovnou do 4. patra. Tam mám první hodinu matiku. Ach jak ta mi chyběla o prázdninách.

Spolu s holkama dojdem do třídy a jdu si sednout za svou kamrádkou Betty. Jsme ráda, že ji vidím. Když si sednu s úsměvem mě pozdraví a ptá se mě na zážitky z léta.

Při slově léto se mi vybaví plno vzpomínek. Třeba jak jsme byla s Lauren venku a šli jsme na kebab a mě se roztrhla tortila a byla jsem celá od omáčky.

To už ovšem do třídy vchází i ostatní a to mé myšlenkové pochody pozastaví.

Na čem se však pozastavím já, je vzhled mých spolužáků.

To jediné se nejspíš změnilo! Za sedm let jsem si o svých spolužácích a jejich vzhledu myslela své a občas jsem, podotýkám ,,občas" jsem je na to upozornila! (A samozřejmě nezapomněla zmínit, že já jsem hezčí)

Například můj spolužák Taylor, vždy ehm byl trochu tlustší...trošku víc, ale on sám si ze sebe dělal srandu, a tak jsem se samozřejmě ráda přidala.

Tradovalo se o něm, že než projde před televizí, prošvihneme tři epizody Simpsonů!

Nyní však naprázdno otevírám a zavírám pusu, protože Taylor je teď tak o polovinu menší. (Na šířku)

Je mi trochu trapně, když si vzpomenu kolikrát jsem si dělala srandu, že je pravděpodobnější zánik světa, Frank a Taylor spolu na kebabu (Frank= nenajdete na světě učitele, který by nějakého svého žáka nenáviděl více, než Frank Taylora!), nebo, že by si Lauren doopravdy vzala Johanatana Genstera (nejlepší kamarád Franka, tvrdý metalista, nápadně připomínající kozla z reklamy na tuc, učitel biologie a chemie, ze kterého šel respekt jen jste se na něj podívali), tak jak Frank před šesti lety předpověděl a vysloužil si za to od Lauren pár perných nadávek  na jeho adresu.

,,Kdo jsi a co jsi udělal s Taylorem?" ptám se a stále přemýšlím jestli se mi to náhodou jen nezdá. Pro jistotu se štípnu do ruky, ale pořád přede mnou stojí poloviční Taylor.

,,Mamka prohlásila, že je načase dělat něco s mou postavou, protože jinak prý skončím sám!" řekl Taylor ublíženě.

,,Tvrdá to slova!" kývla jsem soucitně, vzápětí jsem však dodala: ,,Ale pravdivá!!!" řekla jsem a na tuhle větu kladla dvakrát větší důraz.

,,To bolelo, ale budu to ignorovat, protože za sedm let tohohle šikanování," přerušila ho však Lauren: ,,Nikdo tě tady nešikanuje!" ,,Tak tedy provokování, no prostě už jsem si zvykl! Mamka mě poslala na tábor, kde se hubne..." tohle jsem nevydržela a rozesmála se na celé kolo a smíchy se svezla na zem.

,,Děláš si srandu? Ty jsi byl na takovém tom odtučňovacím táboře, pro beznadějné případy? Cos tam prosím tě dělal?" směju se někde na zemi a snažím se popadnout dech. ,,I když ty jsi beznadějný případ tak čemu se vlastně divím!" řeknu a jeho ego je teď někde hluboko v Mariánském příkopu.

Tuhle svou myšlenku s Mariánským příkopem jsem taky řekla nahlas a třídu pohltila vlna smíchu. Jen Taylor se nijak vesele netvářil, ale nakonec i jeho ovládl smích.

,,Tohle mi vážne chybělo!" prohlásí trhaně Tina rudá v obličeji tak, že leckdo by si ji mohl splést s vařeným humrem.

,,První hodinu máme?" zeptá se Ela a začne v tašce hrabat svůj rozvrh. ,,Matiku!" pronesu téměř náboženskou úctou a vidím, jak mě většina přítomných počastovala nehezkým pohledem.

Rozhlédnu se po třídě, abych unikla těm pronikavým pohledům.

Vidím hlouček kluků jak se něčemu nahlas chechtají a věřím, že to na sto procent bude něco nechutného!

Will s Ester ruku v ruce si něco zamilovaně šeptají. Trochu posmutním a sklopím hlavu.

,,Snad nežárlíš?" ptá se posměvačně Grace. ,,Na co by žárlila? Vždyť má Ottu!" řekne Lauren a Ela s Betty se začnou hloupě pochechtávat. ,,Tak zaprvé nežárlím a za druhé nemám Ottu."

Raději začnu znovu očima putovat po třídě, ale nevydrží mi to příliš dlouho. Pohledem zabrzdím na právě příchozím.

Není to nikdo jiný než Otta, na kterého jsem se vždy musela dívat se zakloněnou hlavou, div že mi neupadla, jinak přezdívaný mistr olympionik, protože každoročně vyhrává zeměpisnou olympiádu. Jeho vzhled mě šokuje snad ještě více než hubený Taylor! Jeho brýle tak z roku raz dva zmizely, nejspíš se i umyl, protože se přes celou třídu netáhne zápach - ten se stal doslova antré Otty Ripsona, ale co mě nejvíce zarazilo, byly jeho vlasy. Umyté, ano ten kluk, který tam měl sedm let více lupů než vlasů. Kluk, o němž se trefně říkalo, že cestopis Marka Pola - Milion ,,lží", by v jeho podání zněl spíše - Milion vší aneb cesta Ottovými vlasy.

Jako milion lží mi spíš teď připadá, to co vidím před sebou.

Poklesne mi čelist a upadnu do jakéhosi transu. Z něho mě však brzy probudí obdivné hvízdnutí, ozývající se od mých spolužáků.

Po chvíli už je vše zase v pohodě, mě jediné asi došlo, že teď už jim nebudeme moct říkat, pro nás tak oblíbenými názvy dlouhý a široký. Neřeším to však dlouho a brzy mi na tváři hraje úsměv, stejně tak, jako ostatním (už jen rok) spolužákům.