PODEPSAL SIS ORTEL SMRTI, UŽ NENÍ CESTY ZPĚT!

Je to špatné nebo správné rozhodnutí?

Každého trápí jestli neudělal chybu a tak si to stále ve své hlavě přehrává ale nemůže se dopídit výsledku, konečného verdiktu. A to je ještě více deprimující. Nenechá nás to v klidu spát, nemůže zavřít oči a oddat se tak zaslouženému odpočinku. Kolikrát se nám i naše problémy vkrádají do mysli. Pohltí nás ta špatná nálada, že začneme pociťovat bolest hlavy. V horším případě, pokud máme nějaké nutkání si ulevit, které nám ublíží nebo i poškodí. Nic jiného nám nezbývá, než se pouze převalovat v posteli a být schovaný pod peřinou s nadějí, že usneme ale ty myšlenky nás nenechají, až to vznikne v neutěšený pláč. Nejdříve jen jedna kapka slzy až po jezero slz. Říká se, že je to dobré vyventilovat ale ničemu to nepomůže, nevyřeší to problémy. Tak tedy, proč nám to potom ostatní říkají, nejdříve nám dávají najevo, že vše bude v pořádku a pak nás takhle srazí dolů. Není pak divu, proč se chováme tak jak se chováme a že děláme taková rozhodnutí, popřípadě "kraviny", i když nic není kravina, to co v životě uděláme, prostě tak jak se nám tyto možnosti naskytnou, tak to uděláme a nehledíme na následky. To je možná proto později chyba, protože je to právě ono, co nás tak srazí dolů a sníží sebevědomí. 

Ale co jsem tímto chtěl říct, každý si zařídí svůj život jak uzná za vhodné nebo tak, jak si myslí, že je to správné ale dříve nebo později zjistí, že udělal ten dotyčný chybu, bohužel je už pozdě a nejde to nijak napravit, pouze se v tom bude topit a jenom zhoršovat. Ještě jsem nijak nezažil, že by se něco zlepšilo. Určitě si to jen nalhávám. Zatím však, žádný důkaz toho zlepšení, i když se právě o to snažím. I když si to pak ke konci přizná, že udělal chybu a snaží se o její nápravu, už to nejde. Snaží se pracovat a fungovat normálně v jejich životě ale ta chyba nás dokáže brzdit. 

Každý to však vidí jinak, já to tak dokážu vnímat, i když to jsou maličkosti, kolikrát je dobré se nad nimi pozastavit ale nerozpitvávat je. Když to takhle sepisuji, najednou jsem úplně prázdný a cítím se divně, ty pocity. Už mi došli slova, smyslu plná. Asi mé příběhy a vše co tu píši nebude už takové jako dřív, nevím. Teď nic pořádně nedokážu, protože se stále ve svých chybách topím a nemůžu najít tu záchrannou kotvu. Je to všechno špatné. Takové myšlení už po dlouhé době a jak to dokáže člověka ponořit do hlubin. Je to smutné ale zároveň pošetilé, tohle asi dokážu říct a pochopit pouze já.