„Coline okamžitě mi to vrať, slyšíš?" jen se zašklebil a utekl z mého pokoje. Já tak musela vstát z postele a utíkat za ním na chodbu.
„Ty jeden malý spratku nemůžeš mi jenom tak vzít moje oblečení a utéct " byla jsem pěkně naštvaná na svého mladšího bratra, který mi vzal mou mikinu jen aby byl středem pozornosti.
„Ale no tak Artie, jak se to chováš ke svému bratrovi."řekla mi máma, která mě slyšela, když vycházela z kuchyně směrem do obývacího pokoje, kde na ni netrpělivě čekal táta.Měli si pustit nějaký nový film, tak jak to dělají skoro pořád.
Colin s mikinou stál u jídelního stolu, když jsem doběhla do kuchyně a divně se šklebil.
,,Dej mi tu mikinu a neřeknu Masonovi, že jsi mu vzal jeho basketbalový míč."vyjednávala jsem. Když Colin zjistil, že vím o jeho velké krádeži, zrudl.
,,Prosím neříkej mu to" prosil mě skoro až na klenou. Natáhla jsem ruku ke své mikině, kterou mi, teď už s ochotou, podal.
,,Neřeknu mu to. Stejně se to dozví, dřív nebo pozdíš, ale já budu mlčet" mrkla jsem na něj a hned na to se otočila na patě a vyběhla do pokoje.
Práskla jsem za sebou dveřmi a pokračovala ve své předešlé činnosti. Listovala jsem si módním časopisem a pila bílou kávu.
Dnes je totiž poslední, oficiální, všední den prázdnin, potom už jen víkend a začne nový školní rok. Na jednu stranu jsem se těšila, jelikož zase uvidím své kamarády a budou školou pořádané akce, ale na tu druhou je to pořád škola. Budova,kam chodíte brzo ráno a odcházíte v pozdější hodinách odpoledne za účelem, aby jste se něco naučili. Je to místo, kde se spoustu lidí stávají obětí šikany a naopak lidi se zde stávají šikanátory. Né že bych do jedné z těchto stran patřila, no né tak úplně, ale na naší škole existuje spoustu ukázkových případů.
Z mého přemýšlení nad školou mě probere Mason, který vrazil do mého pokoje bez klepání. Už mu ani nemá cenu nadávat za to, že neklepe. Má úsměv na tváři, když si sedá na proti mě na postel. Takže ještě neví o tom míči. Musím se pro sebe ušklíbnout.
„Co potřebuješ?" nadzvednu své obočí a odložím časopis na noční stolek vedle postele.
„Dnes je u Richmondů párty na oslavu konce prázdnin. Sice nevím co je na tom ke slavení,když za pár dní začne škola, ale půjdu tam.Tak mě napadlo jestli nechceš jít se mnou."neustále se usmíval. Evidentně se na tu párty těšil.
„Moc se mi nechce, bude tam ta tvoje přiteplená parta hezounů?"
Když tohle vyslovím, hned mu spadne úsměv a už si chystá urážky podobného typu, ale zasekne se hned jak otevře pusu, aby je vyslovil. Ví, že kdyby jednu z těch urážek řekl, tak s ním nikam nejdu.
„Budu dělat že jsem to neslyšel a jo budou tam i kluci. Ale pojď bude sranda, možná půjde i brácha."
„ Není na takové středoškolské akce už starý?" zeptám se se smíchem. Můj nejstarší bratr začal tento rok studovat na vysoké a je v prvním ročníku. Teda teprve začne, jelikož jim škola začíná až na konci září.
,,Kdyby tě slyšel. Nedělej drahoty a začni se chystat začíná to v osm, ale my tam pojedeme až v devět." Mason si stoupl a šel ke dveřím, které otevřel, chtěl jít už pryč, když v tom jsem ho zarazila.
,,Ale já nemám nic na sebe"oponovala jsem. Mason se jen zamračil,ale pak mu vyletěly koutky úst na horu.
,,A já jsem se zamiloval" dodal a považoval tohle téma za uzavřené. Řekl to, protože to že by se zamiloval bylo absolutně absurdní, stejně jako to, že nemám co na sebe. Měla jsem celou šatnu narvanou k prasknutí.
