Změnil jsi se [WINNER, Jednorázovka]

Změnil jsi se

A/N: Povídka se spíše zaměřuje na popis pocitů, proto nečekejte žádný souvislý děj. Co se týče popisu změn, každý z nás to může vidět jinak, takže to nemusí odpovídat vašim představám. Něco je můj pohled, něco je vytaženo z rozhovorů s WINNER při jejich prvním comebacku bez TaeHyuna. 

Proč tohle vůbec píšu? Protože TaeHyun byl můj bias ve Winner, než odešel, a hrozně mi chybí. Jak se mi vůbec povedlo to napsat? Po malých částech a s pocitem že se každou chvíli půjdu ubodat :)))) Enjoy.  

V zastrčených uličkách poblíž centra Seoulu se mezi nevzhlednými domy nachází honosná budova, která svým vzhledem všem naznačuje, že zde sídlí jedna z TOP 3 korejských K-pop společností. YG Entertainment. Jak dlouho tu nebyl? Nejdříve to počítal. Den za dnem. Týden za týdnem. Když se z toho staly měsíce, přestal. Snažil se tvářit, že je to za ním, že začal znovu. Dělal styl hudby, který chtěl, a měl svou novou kapelu s novými členy. Jenže s těmi lidmi nestrávil roky tréninku, nebyli pro něj rodinou a nemohl se jim svěřovat se svými problémy. 

Byl sám.

Chyběli mu.

Opřel se o nevzhlednou zeď jednoho z domů, vytáhl z kapsy balíček cigaret a zapálil si sledujíc z dálky budovu YG Entertainment. Věděl, že by se neměl zdržovat, protože sem rády chodily číhat fanynky, jestli se náhodou neobjeví někdo z jejich oblíbenců. On se ale teď potřeboval uklidnit, než se odhodlá vejít dovnitř, a na to byl nejlepší kouř v plicích a pořádná dávka nikotinu. Nádech, výdech, popel odpadávající na špinavou zem. Nakonec uhasil nedopalek o otřískané cihly a zahodil ho na zem k hromadě jiných odpadků čekajících na odvoz.

Za deset minut celá.

Nejvyšší čas jít dovnitř, nebo přijde pozdě.

Každým krokem, co udělal směrem k budově, mu nohy těžkly víc a víc. Raději si ani nechtěl představit, co ho tam čeká. Koho všechno stihne za tu chvíli potkat? Slyšel, že teď připravují comeback, takže tam určitě alespoň jeden z nich bude. Bál se setkání s nimi. Tolik se změnili. Nejen oni ale i on sám se dost změnil. Byl konečně volný od všech pravidel a dělal si vše po svém. Nikdo mu nenakazoval, že nesmí být viděný s cigaretou v puse. Média nesledovala každý jeho krok a ztratila potřebu kritizovat každou malou drobnost, které se dopustí. Tak krásná byla jeho svoboda.

Jenže byl sám, zatímco oni měli sebe.

A to jim nemohl nezávidět.

Občas je ale litoval. Díval se na jejich tolika lidmi očekávaný a vysokou sledovaností úspěšný výlet do Austrálie. U toho jim opět záviděl to, jak vše prožívali společně. Bez něj. Ani jim nechyběl. Jako by součástí skupiny nikdy nebyl. Jeho závist skončila v momentě, kdy se dozvěděl, že sami nemohou řídit ani auto. V tu chvíli se vrátil odpor k jeho smlouvě. Odpor k tomu být K-pop idol, který musí fungovat bez chybičky a tak jak je mu nalajnováno. Nechápal svou naivitu a roky dřiny, aby pak zjistil, že to vlastně není nic pro něj. Ne, jako idol nebyl šťastný.

Ovšem co teď?

Byl teď šťastný, když nabyl svobody, ale ztratil tím své přátele?

Budova jejich společnosti mu vždy připadal příliš temná. Byly to doslova ony slavné "dungeons", jak to nazývali fanoušci. Vždy mu to tak připadalo. Těm pár jedincům, co občas navštívili jejich budovu, obvykle vše přišlo hrozně cool. On tam však byl zavřený denně a cítil se jako pták v kleci, který nemůže vyletět, dokud se jeho pán nerozhodne otevřít dvířka klece. Takové bylo čekání na comeback ve YG. On ale nechtěl čekat. Miloval hudbu a miloval vystupování. Nechtěl jen sedět zavřený v temné budově, zpívat do zdi nahrávacího studia a čekat na schválení od ředitele.