*Děvkař* |POZASTAVENO|

6.- Růženka a zem?

Všichni se na nás dívali, bylo mi to jedno.........

Radek: Adriano, Jakube přestaň te!
Prosím

Rozkřikl se na nás..........strašně jsem se lekla a Kuba taky.

Pustil mě, Kuba mě pustil.
Čekala jsem jsem prudký náraz.......nepřišel, nedostavil se.
Někdo mě chytil..........Štěpán.
Kdyby mě nikdo nechytil ještě teď bych se válela na zemi v bezvědomí.

Štěpán: Růženko si v pořádku?

Adriana: D- děkuju.

Jakub: Ty idiote zbláznil ses. Víš jak jsem se lekl? Co ti zase sakra vadí?
Už nemáš holku co? Rozešla se s tebou! A proto se musíš srát i do ostatních? Jsi k ničemu, žádná tě nechce a chtít ani nebude....jsi NICKA.

Radek: Jdi k čertu!

Rozběhl se pryč!

Adriana: Kubo zbláznil ses? Neřvi na něj......nic ti neudělal, víš ty co? To ty si mě nezasloužíš. Chováš se jako Pavel.

Jakub: Uklidni se. Kdyby tě Štěpán nechytil. Už by tě vezla sanitka do nemocnice!

Adriana: Ty jsi nicka! Ne on stojí vždy při mně. Chrání mě. Tak strašně si toho vážím! Za to ty............jediné co tě zajímá je se se mnou cucat! Toť vše.
Nemám na to už nervy. Mám jen vás. Já nemám kam jít. Kdyby ano už dávno tu nejsem. Jeden z mnoha důvodů je tenhle! Pořád se o mě hádáte. Ať už ty, Pavel nebo Štěpán. Já nejsem hračka a nikdy jí nebudu.

Po mém skvělém rozhovoru jsem běžela za Ráďou.

Ťuk ťuk

Adriana: Ráďo to jsem já Adriana. Prosím otevři! Radku haló. Prosím potřebuju tě. Radečku prosím. Moc prosím. Otevři!

Po pěti minutách se mi pořád nedostávalo odpovědi. Bojím se o něho. Potřebuju ho. Nepřežiju bez něj.
Je jako můj bráška. Přesto ho miluju.

Sklouzla jsem po dveřích na zem. Oči se mi leskly. Nic jsem neviděla. Začaly se mi plnit slzami.

Adriana: Štěpáne, Štěpáne pomoc!

Štěpán: Co se děje?!

Vyběhl z poza rohu celý udýchaný, spocený a vystrašený Štěpán.

Adriana: Radek on.........................

NÁZOR na kapitolu? Co si myslíte o Housovém chování. Co se stalo s Radkem? Jak myslíte, že bude knížka pokračovat?