Hope in Maze

2. Kapitola

Když jsme vstoupili, kápové seděli v kruhu, uprostřed kterého byla jedna židle. Očividně pro mě.

„Hope," začal Nick, „posaď se prosím." Ukázal na židli uprostřed místnosti. Mně nezbývalo nic jiného, než poslechnout. Posadila jsem se a upřely se na mě pohledy všech přítomných. Znervózněla jsem a čekala, co bude dál. Podvědomě jsem začala hledat oči jednoho blonďáka. Ten, jakoby to vycítil a věděl, že potřebuju uklidnit, upřel svůj zrak do mých očí. Spatřila jsem v nich povzbudivý úsměv, díky kterému jsem měla pocit, že stojí u mě a uklidňuje mě.

Nick zahájil radu.

„Díky všem, kteří se dostavili na radu. Dnešním tématem bude tadyhle novej baža." ukázal na mě. „Měli bychom rozhodnout o pravidlech ohledně tady Hope. Na starých pravidlech, že neublížíme jinému placerovi, všichni máme své místo a nikdy nechodíme za zdi, se nic nemění. Ovšem před tím byste měli znát to, co stojí napsáno zde na tomto papírku, který přijel s ní."

„Co je tam napsáno?" zeptal se snědý kluk.

„Třeba to, že si ji má někdo zabrat... Třeba já!" prohlásil mladý Asiat.

„Ne Minho. Alby, napsané tam je něco, co se týká jednoho z nás. Dáme to ale přečíst Hope, které se to týká nejvíce. Ta to přečte nahlas."

Na papírku stálo velkým strojovým písmem: JE TO JEDINÁ PLODNÁ DÍVKA. JEJÍM ÚKOLEM JE MÍT DÍTĚ S NEWTEM. HODNĚ ŠTĚSTÍ S TÍMTO ÚKOLEM. ZLOSIN.

Ještě jsem to ani nedočetla a už se zvedla hlasitá debata, zda si to nevymýšlím. Nick mi papírek vzal a nechal ho kolovat, aby tomu věřili.

„To tam přeci nemůže být, frase!"

„Kterej grind tohle napsal?"

„Tak to je fákt báječný. Newtovi ti čóni pošlou holku a nám jako co?"

Očima plnýma strachu jsem vyhledala ty Newtovy a čekala, že se v nich budou zračit stejné emoce, jako u ostatních placerů. Místo toho byly plné překvapení a ještě něčeho, co jsem nebyla schopna rozklíčovat... Zarazilo mě to.

Nick znovu uklidnil kápy, kteří si zpátky posedali na své židle, a promuvil.

„Tak budeme hlasovat, abyste nemohli říct, že jsem rozhodnul já. Kdo je pro, aby Hope byla přiřazena k Newtovi jakožto jeho partnerka?"

Zvedlo se pár rukou, mezi nimiž byla i ta Newtova. Udělal se mi knedlík v krku a srdce se mi rozbušilo. V břiše mi začali poletovat motýli. Pozorovala a zkoumala jsem Newtův obličej. Zkoušela jsem z něj vyčíst nějaké emoce, a když se nedařilo, tak jsem místo toho radši zavřela oči a přestala vnímat. Jak by řekla moje mamka, nechala jsem vedení osudu. Druhou půlku hlasování jsem tedy propásla a probral mě až hlas Nicka, který akorát oznamoval, že jsem přiřazena k Newtovi, jestli budu chtít. Přikývla jsem, ale ve skutečnosti jsem si vůbec nebyla jistá, jestli to chci nebo nechci a tak, duchem stále nepřítomna, jsem se zvedla, že odejdu. Pánové asi ještě neskončili, protože mě zadržela a zpět posadila ruka, teď už mého blonďáka a zůstala na mém rameni. Nemám ani tucha, jak se u mě ocitnul, ale bezmyšlenkovitě jsem ho za ni chytla.

„Newte, provedeš ji po Place a ukážeš jí tu všechno. Ode dneška budete trávit čas společně, takže tě přestěhujeme do Dvora do společného pokoje. Vzhledem k tomu, že jsi běžec, uděláme z ní také běžkyni. Budeš s ní běhat krátké trasy. Gutty?"

„Gutty" zněla odpověď blonďáka svírajícího mou ruku.

Ten má tak sexy hlas... pomyslela jsem si.