Kamarádi?!

9.kapitola

Kráčela jsem po chodbě s dopisem v ruce a s přemýšlením, jak se nejlépe vyhnout Jerrymu a jeho sestře Lucy. Přišla jsem do třídy a spatřila ho, jak si čte knihu. Stála jsem mezi dveřma a koukala na něj. Bylo mi ho líto, že mu tu pravdu říct nemůžu. Nevím, jak dlouho jsem tam stála, ale co vím přesně, že jsem přeslechla zvuk školního zvonku. Srazila jsem se ve dveřích s profesorem Wilsonem. Upps, to byla chyba. A velká. Wilson spustil: "slečno Walkerová, proč již nesedíte v lavici?" Ztuhla jsem a koukala do země. Moje ústa chtěla něco říct, ale nedokázaly to. "Jděte si raději sednout do lavice a nedráždite mě"Wilson stoupl před tabulí a já rychlým tempem do lavice.
Během hodiny, Jeremy se mnou nepromluvil ani slovo.  Byla jsem ráda, ale zároveň jsem se i bála. Nechtěl se mnou mluvit ani se mu nedivím, já bych na jeho místě se taky propadla hanbou, kdyby mi někdo zničehonic zdrhnul z kavárny a stropil takovou ostudu. A k tomu nezaplatil svoje kafe. Po výuce jsem zdrhnula ze třídy jako první. Vlezla jsem si hned do první kabinky a opřela se o dveře. Nevím, proč jsem sem šla, ale vím před kým. Před Lucy, stála v hloučku na chodbě a to by nebyla Lucy, kdyby mě hned nespražila pohledem. Ona to umí, děsit lidi jen pohledem, za to by mohla dostat Nobelovku.
Přišel někdo na toalety. Zbystřila jsem. Osoba začala klepat postupně po všech dveří od kabinek. Bylo to jednoduché, jelikož jsem byla na záchodcích jen já. "Sammy vylez, vím, že tam jsi" promluvila, ale mužská osoba. Odemkla jsem a on otevřel. Spatřil moji tvář a hebkými doteky odstranil mi vlasy z tváře. Natáhl ke mě ruku. Chvíli jsem zaváhala, ale nakonec přijala. Druhou rukou mi zvedl bradu, abych se mu musela dívat do jeho krásně čokoládových očí. Přiblížil se ke mě hlavou a nadechl se. "Proč si mi odešla z té kavárny?"zeptal se Jerry. 
Dlouho jsem neodpovídala, tak se ke mě začal přibližovat stále víc a víc, až jsem narazila zádami o zeď. Byl ode mě asi 5 centimetrů. Cítila jsem jeho dech. Spustil moji ruku a opřel se rukama o zeď tak, abych mu nevyklouzla. Čekal na moji odpověď. Opět mě něčím převezl. "Utekla jsi proto, že si uznala že mám pravdu viď?"mluvil opatrně. "Jeremy, prosím pusť mě"vykulila jsem na něj prosebné oči. "Nepustím, dokud mi neřekneš, co se ti v tý kavárně stalo" křičel po mě Jerry. "Ty nechápeš, že mě to ničí tě vidět při každém setkání takhle zdrcenou, sakra tak mi už konečně odpověz Samantho Walkerová" křičel po mě víc.
Odtáhl ode mě ruce,chytnul si čelo a tekly mu z očí kapky slz. Chodil po umývarně, až se tam z toho složil do mdloby. Přiběhla jsem k němu a klekla si, polila ho studenou vodou. Probral se, ale to už stála ve dveřích Lucy a její partička. Zvedla jsem se a radši utekla. Věděla jsem, že za mnou Jerry běží a proto jsem přidala do tempa. Vyběhla jsem z hlavních školních dveří a rychle nastoupila do Thomasova auta.

Děkuji moc za hlasy. Vydala jsem pro vás novou kapitolu, tak doufám, že se bude líbit.
Vaše Kikule :-)