Útrapy ranního běhu 1

Volební sobota

Nejsem vytrvalostní typ.

Tedy ani v běhu ne.

Dnes ráno v šest jsem se ale přemohla a po týdnu opět vyrazila do podolských ulic trochu vylepšit svou kondici (tedy zajistit si buď rovnou nesmrtelnost nebo alespoň klidné dlouhé stáří bez potíží :-))

Je prima, že ráno je ještě tma. Nejsem zrovna extrovert a mé "výkony" nemusí pozorovat ještě někdo další. I když minule to tedy moc nefungovalo :((

Na vrcholu prvního kopečku, kde prožívám první infarkt, se přímo přede mě vynořil chlápek z branky jedné z místních "trošku větších vilek". Co tam probůh po šesté dělal...?? Musela jsem na pár vteřin zahrát divadlo, jako že líp se mi nikdy neběželo, ale přesvědčivý výkon to tedy nebyl...

Druhé milé setkání se odehrálo, jak jinak, na vrcholu dalšího dlouhého stoupání, kde se v mém případě už o běhu nedá moc mluvit. Tentokrát si mě prohlédla pěkně shora posádka projíždějícího hasičského vozidla a pak ještě přímo z vrat hasičské garáže celý zbytek jednotky, který upřeně zíral na ulici (možná se hoši původně loučili posledním pohledem, kdyby se hrdinové z boje nevrátili...to je ale přešlo, jakmile jsem se připlazila já :-) Už na první pohled bylo jasné, že jestli by se s někým měli loučit, nejsou to jejich kamarádi, ale já, míjející budovu hasičárny ve stavu těsně před smrtí. Poslední kontrolní bod u pejskaře v parku mě pak už aspoň nemohl rozhodit...

Mmmmm ... Mmmmm ...
I get wings to fly
Oh, oh ... I'm alive ... Yeah

Dnes vybíhám spolu s nějakým sousedem...proboha, už tady...?! Táhne kufr na kolečkách kousek přede mnou a odjíždí autem, zřejmě na nějakou moc zajímavou služební cestu ;-) Mimochodem, stál by za hřích... Obávám se ale, že v mém běžeckém úboru, na hony vzdáleném vystajlovaným oblečkům pražských běžců, snad ani nepoznal, že jsem ženského pohlaví, takže nic :-(

První polovina cesty k parčíku je trnitá, ale další kontakt se zatím naštěstí nekoná. Pouze obvyklé rozsvěcení světel u vilek, které míjím...to aby na mě bylo aspoň líp vidět ;-)

V budově na kraji parku se svítí v prvním patře na chodbě. Že by teď už někdo pracoval? Nebo zapomněl odejít z práce...? No, to asi ne :D Asi jen zapomněli zhasnout.

Do uší mi zní z mobilu I kissed a girl and I liked it, the taste of her cherry chapstick...přidávám, protože tahle písnička mě rajcuje a dokáže mi dodat energii (tu první mi dodala guarrana, kterou vřele doporučuji všem "běžcům" jako jsem já ;-))

O pár metrů dál leží na trávě vyvrácený stromek i s hlínou...ovšem není u něj žádná díra...kde se tam vzal..? Že by si ho v noci nějaký náš společensky unavený spoluobčan vyhlédl na svou zahrádku? A když ho s kámoši dotáhli přes půl parku: "Hele, ty vole, dyť ty ale žádnou zahrádku nemáš, nebo jo...??" "No jo, volové, dyť vona byla Máni...nemám...ha, ha!" No, a tak se nám stromek přestěhoval do jiné části parku, což je mnohem lepší než třeba na přilehlou benzinku ;-)

Kanínuly, zajtra ja na vsjo zabju, na učobu něpajdu, hau duju duju du...

Tyhle staré hity jsou na běhání docela fajn, člověk se podvědomě cítí mladší a víc při síle...:-)

Pozor, pes...tedy i s člověkem. Budu se muset vzmužit a pěkně cválat. Naštěstí jsem na rovině...a za růžkem zase trochu zvolním. Hlavně aby si mě neoblíbil jako nedávno a nezačal běhat se mnou. Je to sice určitá motivace, když psisko běží vyzývavě před vámi a naznačuje, abyste přidali, ale zase není lepší způsob, jak na sebe upozornit...a na výkon (ani funkci rostlináře :-D) to nakonec vliv nemá.

Dobrý, utekla jsem...a rozhodla, že kolečko okolo parku dám dvakrát. Co na tom, že je docela maličký, zní to dobře :-)

Maneater, make you work hard
Make you spend hard
Make you want all of her love
She's a maneater
make you buy cars
make you cut cards
make you fall real hard in love

Nakonec se mi z parčíku skoro ani nechce... Kdo by nechtěl být Maneater...? ;-)

Cesta zpátky je poklidná, i když trochu truchlivá... Písnička mě nutí mě zamyslet se nad tím, proč jsme vždy méně všímaví a ohleduplní k lidem, kteří nás mají rádi... Je to ten podvědomý pocit jistoty, která ale přece nikdy neexistuje... Třeba dostaneme nového prezidenta a začneme se k sobě lépe chovat nejen na veřejnosti, ale i doma...:-)

You tell me that you need me
Then you go and cut me down, but wait
You tell me that you're sorry
Didn't think I'd turn around, and say...

It's too late to apologize, it's too late
I said it's too late to apologize, it's too late

Pozor, zastávka autobusu!

Takže vypnout hruď a proběhnout jako vítěz maratonu těsně před cílovou páskou!

Naštěstí to není zase tak těžké, protože poslední část mé trasy je z kopečka pěkně až ke vchodu do domu :) Kombinace závěru "závodu" s možností se konečně volně rozběhnout mi dává křídla...

It's not that I'm lazy
I think I'm just crazy

Protažení před domem a doploužení se do pátého patra, hurá!

Co na tom, že když jsem nedávno v osm potkala svého mladého štíhlého souseda při návratu z běhu, vypadal jako manekýn připravený na módní přehlídku, zatímco já vypadám jako bezdomovec, ve tváři s ruměncem neintenzivnějšího provedení, jaké si umíte představit...

Zase jsem vyhrála! A teď hurá k volebním urnám! :-)

I will never be afraid again
I will keep on fighting till the end
I can walk on water I can fly
I will keep on fighting till I die