Nádherné bytosti

●|1|●

,,Když se jedny dveře zavřou, další se otevřou;
ale my se díváme s takovou lítostí na ty zavřené,
že nevidíme dveře, které se před námi otevřely."

Tohle mi vždy říkal táta, když jsem byla beznadějná. Už mi to říkat nemůže, ale věřím, že se teď na mě dívá ze zhora a opatruje mě. Teď jsem totálně v háji. Už nedokážu v tomhle bytě vydržet ani vteřinu. Jediné co mě žene kupředu je ten moment kdy v sobotu předám klíčky od tohoto bytu paní Clarksonové.

Sobota:
Konečně mám dobaleno a odjíždím na svou novou univerzitu do Mystic Lake. Strašně moc se těším budu moct konečně hodit minulost za hlavu a začít znovu žít.
Po asi 4 hodinách vjíždím do krásného velkého parku s velkým jezerem. Ujedu ještě šedesát metrů a zastavím před nádhernou,velkou univerzitou.
Zastavím a přiběhne ke mě nějaká dívka: ,,Ahoj, já jsem Erica. Ty si tu nová, Isabella že? Já jsem tvá nová spolubydlící, pomůžu ti vybalit a pak ti ukážu školu." ,,Ano to jsem, moc děkuju to jsou tu všichni milí." ,,No, jak kdo, ale mí kamarádi tě snad přivítají s úsměvem." ,,Tak já půjdu jen zaparkovat auto a pak vyneseme ty krabice. Ok???" ,,Jo jo, já tu na tebe počkám." Když jsem od ní odjížděla, tak jsem pořád přemýšlela proč řekla to slůvko: snad. Doufám že jsem nezněla moc hrubě nebo jsem jí snad připadala divná??? Nevim nechám se překvapit.

Vzaly jsme si krabice a šly jsme pomalým krokem dovnitř. Vystoupaly jsme schody, daly jsme se doprava, prošli dlouhou chodbou až nakonec, následovaly další schody a po asi deseti minutách co jsme šly rovně jsme se dostaly před dveře našeho pokojíku. ,,Tak tě tu u mě vítám Isabell věřím, že z nás budou výborné kamarádky. Tak vybalíme a půjdem." ,,Cože kam?" ,,No přece do jídelny určitě si nic nejedla." ,,To máš pravdu mám trochu hlad." ,,Tak já zavolám Aaronovy a představím tě mým kamarádům." nedokázala jsem nic namítat byla tak milá, jen z úst mi vyšlo: ,,Tak jo, ráda se seznámím."
Během půl hodiny jsme vybalily a vydaly se do jídelny.
Doufám že se jim budu líbit a nebudu jim připadat divná. Obávám se, protože moc nedokážu zapadnout a nerada měním svou dení rutinu.
Vešli jsme do jídelny která byla prostorná a nádherná jak nějaký renesanční palác. Erica hned zamířila k stolu s pěti chlapci a jednou dívkou.
,,Ahoj Erico, jakou krásnou mladou dámu nám sem veděš?" ,,Aarone přestaň jen ji vyděsíš! To je má nová spolubydlící Isabell." ,,Tohle je Aaron, z naší party jediný debilní kluk, který chce sbalit každou holku, kterou uvidí. Zatím se mu to moc nedaří." Podívala jsem se na zrzavého kluka a pozdravila ho. ,,Tohle je Daniel, můj kluk." ,,Ahoj Danieli ráda tě poznávám." ,,Já tebe taky." řekl Daniel. ,,Tohle je Caleb, Chase a Carol." ,,Ahoj, těší mě." odpověděla jsem. Hned bylo poznat, že Carol a Chase jsou spolu. ,,A tohle je poslední člen naší party Cameron, je celkem tajnůstkář, ale to jsou vlastně skoro všichni na téhle škole." ,,Ahoj Camerone, těší mě." ,,Mě taky." podíval se na mě s úsměvem. On byl tak nádherný. Zdálo se mi jako bych ho znala celý život.
Po chvíli se mě Cameron zeptal: ,,Už si viděla náš park?" ,,Ne, ale chtěla bych musí být nádherný jako všechno tady." zasmál se a řekl: ,,Tak já si skočím pro bundu a pujdem."
Po chvilce byl zpátky. Když jsme se zvedali a mířili k východu, tak na nás se smíchem křikla Erica: ,,Came neztrat mi jí a buď na ní hodný a ty Isabell nepodlehni jeho krásným zeleným očím moc se to nevyplácí." ,,Neboj budu si dávat pozor dodala jsem." také se smíchem.

Vyšli jsme a já si uvědomila jak nádherné je tohle místo.