„Vypadá to, jako by se tu neuklízelo dýl než jen pár dní," prohodila jsem, když jsem se rozhlížela.
„Tím si buď jistá," odvětil a sledoval, jak si havraní vlasy zavazuju do culíku. Popadla jsem pak druhé koště a začala zametat. Stále jsem však na sobě cítila jeho pohled. Usmála jsem se. Když to stále pokračovalo, už jsem to nevydržela: „Nemáš nic lepšího na práci?"
„Červenáš se. Už zase."
„Nevěř si tolik. Vždycky se mi líbili víc zrzci," odbyla jsem ho. Ale i když to byl jen vtip, jeho tvář na chvíli zakryl stín. Nevím proč, hned jsem si vybavila Roberta Greye z mého snu. Než jsem však stihla napětí mezi námi vůbec zaznamenat, znovu se usmál:„Jak jsi poznala, že jsem přebarvenej?"
„Cože?Vážně máš přebarvený vlasy?"
„Ne,"odpověděl se smíchem a já si oddechla. Odložila jsem pak koště a odběhla si pro hadřík, kterým jsem začala omývat stoly a ponky.
„Ještě jim můžeme vyleštit okna a navoskovat podlahu," řekl Cam a já se zasmála. Po zametání mě levá ruka trochu brněla, proto jsem stoly omývala pravou rukou. Když se mi tedy levá ruka roztřásla,upustila jsem tak kbelík s vodou. Nesnášela jsem to. Nesnášela jsem slabost. Všimla jsem si, že se na mě Cam dívá zvláštním pohledem. Odvrátila jsem se.
„Beko..."Podle kroků jsem poznala, že jde ke mně.
„Nech mě být, prosím," zašeptala jsem.
„Jsi v pořádku?" Kdyby v jeho hlase nebylo tolik starostlivosti,nejspíš bych se zasmála.
„Tohle se mi občas stává. Není to nic vážnýho."
„Něco se svalem?" zeptal se a já se k němu otočila čelem: „Nedívej se na mě tak, Came..."
„Jak?"nechápal.
„Soucitně a zároveň znechuceně." Sklonila jsem oči. Nedíval se na mě s opovržením, ale já se bála toho, že třeba bude. On ale najednou uchopil moji levou ruku a políbil ji na hřbet. Vůbec mi to nepřišlo zvláštní. Naopak mě to zasáhlo a vehnalo mi to do očí slzy.
„Proč mám pocit, že tě znám už dlouho?" zašeptala jsem. Možná to bylo nepatřičné, ale on se malinko usmál: „Protože je to tak správně."
„Jak to myslíš?"
„My dva." Nezvládla jsem mu pohled oplácet. Sklonila jsem hlavu a zahýbala prsty na levé ruce. Už jsem necítila bolest.
„Necháme už toho. Odvezu tě domů," rozhodl Cam a já přikývla. Mlčky jsem si oblékla kabát a zamířila k východu ze školy. Pak mi ale něco došlo: „Jak víš, že tu nejsem vlastním autem?"
„Jeden ptáček na střeše v podobě Bena Stewarta mi řekl, že máš do čtyřiceti povolenou pouze veřejnou dopravu." Usmála jsem se:„Vy jste se s Benem bavili o mně..."
„Možná,"usmál se a odemkl černý Chevrolet Orlando. Otevřel mi dveře spolujezdce a sám pak nastoupil na stranu řidiče.
„Když děláš hudbu, proč chodíš na kurzy malby?" napadlo mě.
„Přidal jsem si kurz navíc," vysvětlil mi. Vyjel pak ze školního parkoviště: „Tak mě veďte, slečno Floresová."
Když zastavil před mým domem, chvíli jsme mlčky zírali před sebe.
„Zítra má Ben konkurz o hlavní roli do letošního muzikálu. Přijdeš?"zeptal se Cam.
„Ben se zmínil, že by se mu hodila podpora. Ty o tu roli nestojíš?"
„Já jsem spíš hudebník, který hraje pro sebe. Navíc herectví není moje parketa. Naopak Ben se tam hodí dokonale."
„Ještě jsem tě neslyšela hrát..."
„Zase mi naznačuješ, že to neumím?" Cam nadvzedl vyzývavě obočí.
„Tak mi dokaž opak." Pokusila jsem se o nevinný úsměv a v jeho očích se zajiskřilo. Než však stihl cokoli říct, dveře od mého domu se otevřely a stál v nich Jack a nějaká žena. Ztuhla jsem. A Cam si toho všiml.Lehce se dotkl mé ruky: „V pořádku?"
„Jasně,"snažila jsem se znít klidně: „Asi by tě tu neměl vidět."
„Proč?"
„V tuhle dobu bývá...unavený."
„Beko,ty mi něco neříkáš." Na Camově čele se objevila vráska.
„Už musím jít," řekla jsem a vystoupila z auta.
„Beko..."
„Děkuju za svezení," zašeptala jsem a otočila se na Jacka. Poznala jsem tu ženu. Byla to Jackova právnička. Ještě jsem se otočila na Cama, který po krátkém očním souboji nakonec vycouval z naší příjezdové cesty.
„Rebeko,dlouho jsem tě neviděla," usmála se žena a posunula si brýle. Její srdečný úsměv mě spíše vyděsil.
„Paní Greenová."
„Jsem zrovna na odchodu. Kdybyste cokoli potřebovali, zavolejte." S těmito slovy paní Greenová odešla a já se procpala kolem Jacka dovnitř. Ulevilo se mi, že není opilý. Jack se během chvíle objevil za mnou. „Kdo to byl?"
„Myslíš spolužák? Odvezl mě domů, protože mi nebylo dobře." Měřil si mě pohledem, a tak jsem změnila téma: „Proč tu byla paní Greenová?"
„Víš,založili jsme ti s Amber účet, kam jsme ti posílali peníze,kdyby se nám něco stalo. Já vím, že se chovám často jako idiot a z pěnez, který dostávám za tebe nic nevidíš, ale toho účtu jsem se nikdy nedotkl." Jackovi se při vzpomínce na Amber zamlžil pohled: „Měl jsem ti ho předat už na tvoje osmnácté narozeniny, ale pořád jsme se kvůli mojí práci stěhovali. Navíc teď to vypadá, že mě pošlou zase někam jinam..."
„Jacku,počkej. Já už se nechci znovu stěhovat."
„Vždyť jsme tu teprve týden. Ještě ani nemám všechno vybelný,"namítl.
„Teď je to jiný, Jacku. Našla jsem tu svoje místo." Chvíli mi hleděl do očí: „Promluvíme si o tom jindy. Teď mám ještě práci."Věděla jsem, že jde do hospody. Přikývla jsem, uvařila večeři,až se vrátí, a schovala se do svého pokoje. Měla jsem Jacka ráda a věděla jsem, že mu vděčím za hodně. Proto jsem jeho chování mohla do jisté míry pochopit. Na druhou stranu jsem na něj měla vztek, že se nedokázal ještě pořád sebrat a stala sez něj troska.
Děkuju všem, kteří si čtou příběh. Zároveň vás prosím za nějaké ohlasy, abych věděla, že vás to baví. Co si myslíte o Camovi??
Vaše radost je i moje radost!
Vaše Alaine:)
