Sbohem Bratříčku-Bichie

Kapitola 2.

29. Června 1985 (8 měsíců po incidentu u kanálu)

Williem Denbrough se snažil usnout ve svém pokoji, za zdí byl prázdný pokoj. Georgieův pokoj. Vše tam zůstalo stejně jako v ten deštivý den. Bill si vzpomněl jak si s Georgiem a jeho plyšovými zvířátky hrál. Pan Koala vedl odboj složený z býložravců a drobných masožravců proti dravcům kteří vládli světu. Hlavou dravců byl Benda, medvěd grizly. Bill se jemně usmál a po tvářích se mu roztekly slzy. Vzpomínal na malého bratra s obrovskou něhou. Malý kluk nikdy nikomu neublížil. Byl sice velmi naivní, a to mu někdy i zatěžovalo život, ale byl to velmi slušný a hodný kluk. Bill se přetočit na levý bok tak, že ležel hlavou u stěny. Snažil se zatlačit slzy. No, neslo mu to. Za tichého pláče a se vzpomínkou na Georgieho pomalu usnul. Stejně jako posledních několik měsíců.

Vzbudilo ho zabouchnutí dveří, leknutím se posadil. Podíval se na hodiny u pracovního stolu. Tam jsem skládal loďku. Píchlo ho opět u srdce. Stále koukal na hodiny a po chvíli až začal vnímat čas který ukazovaly. Nestíhá. Ztuhlé končetiny si protáhl. Kolíbavě se dobelhal ke skříni. Ještě minulý rok by ho máma vzbudila o hodinu dříve, než vstal dnes a na hrudník by mu hodila košily a kalhoty které, by si měl vzít na poslední den školy. Georgie by poskakoval radostí, sice nedokončil ani první třídu, ale vždy byl rád že je léto, že Bill a jejich rodiče budou doma. Jezdívali na výlety, do všech světových stran. Bill si vzal první tričko které bylo na vrchu a ze židle rifle. Rychle se oblékl, vzal tašku. Na snídani se vykašlal a vyšel ven. Nasedl na kolo, které bylo opřené o zeď garáže, tam kde ho včera nechal. Nasedl na něj a jel do školy.

"Jsem ráda že jste se uráčil přijít Williame"
"Omlouvám se" šel k lavici a nevšímal si pohledů ostatních. "Zase pozdě Smrťáku?" promluvil za ním Tozier. Povzdechl si a koukal na učitelku. Dostali vysvědšení a Eddie za ním přiběhl z druhé části třídy. "Stanley za náma přijde říkal, ať kdyžtak počkáme venku" oznamil s radostí ze začátku prázdnin. "D-d-dobře" zatímco mluvily Bill si zbalil věci a tašku si hodil na záda. Bill se podíval ke dveřím kterými zrovna odcházel Richie Tozier. Ten se na nej otočil a pohrdavě usmál a vyšel na chodbu kde bylo tolik lidí že se Richie radši držel u zdi. Bill si vzpomněl na nadávky které vůči němu měl ten brejloun. "Pozor ať se vás nedoktne Kokta, mohli by jste chcípnout" "Neopisuj od Smrťáka, zmizneš" "Mistře Kokoto? Myslel jste někdy na harakiri? Přece jen už nemáte důvod žít, Mistře" "Hey, Bille! Našli jste aspoň botu?Byla taky z papíru? "  polil ho vztek, ale i vina. Kdyby ho neposlal s loďkou ven možná by tu byl, doma. "heyo! BILLE!" zavolal Eddie když zjistil že byl zůstal u lavice a koukal se asi smutně na dveře. "C-co?" zeptal se nepříomě, pohled stále u dveří."Mám tě nechat osamotě aby ses mohl s tou lavicí rozloučit?" rejpnul si hnědovlásek. " HIV na t-tebe" zasmál se Bill. Rychle vyšli ze třídy aby na ně náhodou Stan nečekal. "Hoši!" okolo ramen se jim obtočila Stanova ruka. "Nazdar židáku" "A-ahoj" odpověděli mu. Vyšli z hlavních, stále tam bylo spousty děti ale rozhodně méně než když Richie vyšel ze třídy. Většina pospíchala domů za rodiči a jeli na dovolenou. Spouty se jich ani do školy neobtěžovalo chodit a předčasně odjeli se válet ke Karibiku a do dalších destinací. "B-b-b-..." snažil se ze sebe vysoukat upozornění Bill. "Bowers" dokončil Stan. A doopravdy tam stál. Ten starší kluk s růžovou bundou s obrázkem orla na zádech tam stál. Otočný zády, ale poznaliho podle toho orla. "Co budeme dělat?" zeptal se Eddie. "Prostě si jich nevšímat" odpověděl Stan s klidem. Henry Bowers ani jednoho neměl rád. Šikanoval každého, ale tuto trojku a pár dalších fakt neměl rád. Každý měl jednu věc která ho k tomu vedla. Stan je žid. Eddie je astmatik. Bill koktá. Ti další byli třeba Mike Hanlon, to je negr a Henrymu to očividně stačí. Třeba ale i někdo jako je Tozier je šikanovaný, ten je brejloun a je chytrej. Uspěšně prošli okolo skupiny kluků, příznivců Henryho. Byl tam věrný Krkavec, až nechutný zvrhlík. Pak Viktor Criss, docela mírumilovný blonďák. Ještě tam byl Petr a Belch ale ty Bill moc neznal. "Takže, Bille platí ten zítřejší kanál?" zeptal se nešťastně Eddie. "Jo" odpověděl Bill. "Máma mě zabije, fakt si myslíš že by tam mohl bejt?" zeptal se znovu Eddie. Bill neodpověděl. Pouze se koukal na svoje tenisky.

Bill došel domů, se Stříbrňákem zajel do garáže. "Ahoj Bille" ozval se tvrdý Zacka Denbrougha, jeho otce. "Č-čau" šeptl Bill. "Co to je? Co to do prdele je?!" zařval. Bill se na něj podíval, chtěl neco říct a zase hlavu sklopil. Podival se před sebe na pracovní stůl. Rozhodl se, "A-aspoň se podívej, vzhledem k p-proudu vody by měl G-g-georgie vypadnout tady" ukazal na mapě na místo konce kanalizace. "Nech toho! Je pryč! Je mrtví! Proč to nedokážeš pochopit. Prostě se nevrátí. Nech toho aspoň kůli mámě!" vyjekl Zack. Billoj se do očí vhrkly slzy. " A přestaň koktat, jestli si myslíš že jsi zajmaví tak nejsi, je to velmi otravný. Když si něco chceš ode mě vzít, zeptej se. " strhl mapu a odešel. Bill tam stál se slzami v očích. A hlavně velkým rozhořčením. Bouchl sebou na zem. Hrdlo se mu stáhlo a vypadly z něj pouze nejasné vzlyky a zvuky pláče.