Children of the life

3.Kapitola - Princátko se vrací

Sotva začali se soubojem, přispěchal lord Brian. Nejprve pouze postával za zídkou a sledoval, jak se Ember zlepšila a jakou nádhernou zbraň to má, po chvíli přistoupil: "Ember, pospěš si, za 20minut přijede jeho výsost princ Laximus." "Proč ten vůl vždycky zkazí všechnu zábavu," odplivla si Em. "Nemluv o něm tak, konec konců je to budoucí král a možná tvůj manžel," podotkl lord Brian, ale bylo na něm vidět, že se musel hodně přemáhat, "tak jako tak ho musíš jít přivítat." Ember si odplivla, zaskučela a zamávala kámošovi, "co takhle dokončit tenhle souboj o večeři." "Budu se těšit," kývl, "ale už bys asi měla jít, někdo tě shání..." Někdo zrovna zavolal vysokým ženským hlasem: "Komteso, madam, slečno, kde jste?" Em se zamračila a vypadalo to, jako by se pokoušela zavraždit okno do svého pokoje pohledem. Pak vylezli na vysoký strom pod oknem, skočila, chytla se za římsu a vytáhla se do pokoje. Zezhora se ozvali rozzlobené ženské hlasy a výkřiky. "Měl byste jít za ní, pane," řekl Luchary, když se podíval na lorda Briana, se kterým tady niní byli o samotě. "To taky udělám, nebo jí ty vychovatelky uškvaří za živa," pokýval lord hlavou, " ten meč byl dárek od tebe chlapče?" "No, vlastně ano," pokrčil rameny Luchary. Lord Brian kývl hlavou a vydal se tajnou chodbou k Embřinu pokoji. Luchary ještě chvíli postával v zahradě a díval se nahoru, ale pak se otočil, přeskočil plot a zmizel v uličkách města.
O necelých dvacet minut později zazněla famfára, která ohlašovala princův příjezd. Ember se upruzeně dívala na chůvy, které ji nasáčkovyli do těch *nejnemožnějšich šatů na světě* a uvažovala o tom, jaké by to bylo, kdyby je teď a tady mohla zavražit pohledem. Když vjel princ na nádvoří, lord Brian, který stál vedle komtesy, ji duchapřítomě zatahal za rukáv, aby udělala pukrle. "Drahý otče, slečno," řekl princ a uklonil se jim. Komtesa zakoulela očima. Princ byl definicí krásy, měl krátké hnědé vlasy, hezkou tvářičku, opálenou pokožku a taky svaly. Navíc vipadal dobře v čemkoliv. To co se však skrývalo uvnitř, to by se krásou rozhodně nazvat nedalo, byl sobecký, arogantní, krutý a namyšlený. Měl příliš velké sebevědomí a myslel si, že mu patří celý svět, o druhé se nestaral, bohužel byl také skvělý herec a skoro nikdo tak o téhle pravé tváři nevěděl, dokonce ani jeho otec král Cialsus III. Narozdíl od něj věděla Ember přesně jaký princ doopravdy je, když ho jednou prokouknete vidíte mu do duše už pořád. Laximus ještě chvíli něco mlel a pak šli konečně na oběd. "Jak pokračují přípravy na turnaj otče," řekl princ s plnou pusou. "Celkem dobře, vše je již připraveno, pouze soutěžící si zapisuje zde komtesa," zněla odpověď a Em přikývla s lehkým úsměvem. To proto, že se rozhodla již nepřijímat další soutěžící a již předala seznam spŕavci, aby si promyslel pořadí. "Lze se stále přihlásit?" zeptal se princ. "Bohužel ne," odvětila Em s lehkou ironií v hlase. "Ale pro prince by snad šla udělat výjimka," poprosil král. Sakra, pomyslela si Em, s králem se přít nemůžu. "Mohu se zeptat," začala Em pomalu a doufala, že nabude muset. "Skvěle, to bychom tam spolu mohli zajít hned po obědě, že madam," chytl se Laximus příležitosti. "Dobrá," tohle se Em vůbec nelíbilo, nechtěla líbat nikoho jako on a věděla, že ikdyby princ nebyl tak dobrý šermíř, jak tušila, že je, určitě by ho všichni nechali vyhrát. Naštvalo ji, když správce s radostí přijal princovu prosbu. Hned potom se co nejrychleji to šlo dostala do svého pokoje a padla na postel. Do polštáře mumlala samé naštvané poznámky na princovu hlavu a mlátila pěstmi to postele a pak si vzpoměla na to malé překvapení, cosi nachystali s králem. Ty ještě uvidíš, pomyslela si a uchichtla se, letos ji nikdo líbat nebude.

————————————————————
624 slov, pro dnešek trochu kratší kapča
Yuyakethewierdest