Konečně ustal ten podivný pocit jako když vás někdo silně mačká, ale zevnitř.Haymitch dopadl na zem a ramenem mu projela vlna bolesti, když na něj dopadl. Lapal zběsile po dechu a snažil se ztěžka zvednout na nohy. Zatřásl rukama, aby se mu co nejrychleji prokrvily až do konečků prstů.
Začal se osahávat, aby zjistil, jestli má nějaké viditelné zranění, když v tom nakrčil nos. Teď po několika týdnech strávených v čistém domě mu přeci jen zápach špinavého oblečení a alkoholu přišla velice povědomá.Všiml si kopečku špinavého oblečení na podlaze a hned věděl, že jsou v jeho pokoji.
Jsme tady, povzdechl si, když zahlédl čas na digitálních hodinách, které zobrazovali i datum. No, tak alespoň Effie bude ráda, že jsme zpátky.
Pozastavil se nad tou myšlenkou.Effie.Začal maličko panikařit, když ji nikde nezahlédl a myslel si, že tam zůstala, když v tom zaslechl bolestný sten. Ležela na zemi a nevypadalo, že by se jakkoliv snažila vstát. Klekl si vedle ní.
„Jsi v pohodě?"
„Všechno mě bolí." Odpověděla a pozvedla se na loket.
Odhrnul ji vlasy z obličeje, oči měla zavřené. Nekrvácela, což bylo rozhodně dobré znamení. Vzal do ruky její druhou ruku a prohmatal jí a zahýbal s ní, bolestně zakňučela, ale s rukou nic neměla.Zase přehání, pomyslel si a věděl, že nepotřebuje lékařské vyšetření.
„Není to nic vážného, drahoušku." Podíval se na ní stoupnul si. „Můžeš si to divadlo sehrát později, máme ještě spoustu práce. Šup, vstávej."
Čekal na ní, když v tom se na něj podívala blankytně modrýma očima a prosila ho o pomoc.Vytáhl ji na nohy, když v tom zase začala protestovat.
„Ublížilo by ti někdy být opatrný?" Stěžovala si a konečně stala na vlastních nohách.
„Tohle bylo vážně strašné. Když jsme cestovali do budoucnosti, určitě to takhle hrozné nebylo, nebo bylo? Co s těma hodinkama Beetee provedl?"
„Nemám nejmenší ponětí." Odpověděl jí upřímně, protože Effie měla pravdu. Tahle cesta zpět byla opravdu noční můra.
„Viděla jsi to taky, že jo?"
Přísahal by na cokoliv, že viděl nějaké úseky budoucnosti, než se dostali do své doby. To co viděl mu ale nedávalo žádný smysl, vůbec nevěděl, kam by to měl zařadit. V jednu chvíli to tu bylo a v druhé chvíli to bylo pryč.
„Myslím... Myslím, že jsem se viděla při porodu, ale nejsem si tím úplně jistá. Stalo se to hrozně rychle. A pak jsem viděla jedno místo... Nevím, co to bylo. Ale všechno bylo šedivé."
Haymitch zamručel v souhlasu.
„Myslím, že jsem tohle šedivé místo viděl taky. A slyšel jsem tě mluvit o perlách s Katniss a Peetou."
„O perlách?"
„Zapomeň na to."
„Hrozně mě bolí loket od toho nárazu." Postěžoval si.
„Proč jsi mě nedržel pevněji? Ó můj bože, podívej se na tenhle bordel! Mohl jsi říct, alespoň nějakému avoxovi, aby ti to uklidil."
„No, tak promiň, princezno, že neodpovídám tvým standardům."Rozhlížel se po pokoji, aby se přesvědčil, že je pokoj opravdu prázdný a není tu žádný Avox, který by si všiml jejich náhlému příchodu. Neměl náladu to nikomu vysvětlovat.
