Když se Effie dozvěděla novinu o tom, že brzy budou doma, cítila se mnohem lépe. Snažila se zůstat pozitivní a soustředila se především na to, že zachvilku už bude doma a snažila tak nějak vytlačit z mysli představu o budoucnosti, kdy se jí má stát něco ošklivého.
Beetee je denně informoval a Effie tyhle každodenní novinky dělaly radost. Narozdíl od Haymitche, který se začal chovat divně a ona si toho samozřejmě všimla.
„Myslela jsem, že z téhle noviny budeš mít radost. Za chvilku budeme doma, Haymitchi, v čase, kde všechno dává smysl, jak jsi jednou řekl."
Zvedl k ní pohled, ale ještě předtím provedl promyšlený tah na šachovnici, který Effie naprosto vyvedl z míry.
„Jo, možná pro tebe. Narozdíl od tebe já v tom čase nemám ani domov. Tady tohle je mi víc domovem od doby, když... - No, jsi na tahu."
Ale Effie naprosto ignorovala hru. „Haymitchi?"
„Jsi na tahu." Snažil se nejlépe ignorovat své maličké uklouznutí, které se mu před chvilkou podařilo udělat. „Budeš hrát nebo na mě budeš civět? No, super." Zavrčel, když Effie odsunula šachovnici směrem k posteli, aby seděla přímo naproti němu.
Ruku mu položila na paži, cítil teplo její dlaně. Vyprostil se ze sevření její ruky, zvedl se na nohy a přešel pokoj.
„Nemůžeš tu zůstat." Řekla. „Prostě nemůžeš, Haymitchi."
„Však jsem o zůstávání nic neřekl."
„Ani si nemusel. Vím, co si myslíš." Sedla si na kraj postele a pozorovala ho. „Zvažuješ to."
„Žiju v naprosté díře, drahoušku." Vydechl a tím přiznal pravdu, která ho pronásledovala od doby, co se sem dostali. „A tenhle dům... Sama jsi to viděla pokaždé, když jsi přijela na Sklizeň. Viděla si v jakém je stavu."
„Haymitchi..."
„Nemusíš nic říkat. Až se vrátíme, tak máš rodinu, ke které se můžeš vrátit, že? Máš hezky byt, máš život. Chápeš, to je ten rozdíl mezi mnou a tebou. Já nemám nic."
„Ale tady bys také nic neměl." Řekla. „Nepatříš do téhle reality, ne teď. Nepatříme sem. Všechno má svůj čas i místo a tohle není tvůj svět. Tohle ti nepatří. Patří to šedesáti pěti letému Haymitchovi, ne tobě. Páni Abernathy není tvoje žena stejně tak jako Aria není tvoje dcera. A Katniss a Peeta nejsou tvými přáteli a sousedy. Musíme se vrátit zpátky, aby se všechno tohle mohlo uskutečnit."
Haymitch se přerývavě nadechl. Věděl to. Všechny tyhle věci věděl, ale i tak to nezměnilo to, že se tak nějak nechtěl zúčastnit cesty domů. Nechtěl se vrátit do svého starého života, kde stále byly Hry, kde zemřou další dvě děti, kde má Kapitol moc nad každičkým a všechno ovládá. Tady měl alespoň pocit klidu a svobody a on se toho nechtěl vzdát.
„Haymitchi..."
Opřel se čelem o sklo okna a jeho dech okamžitě na okně vytvořil mlhu.
„Jsi mentor Dvanáctého kraje." Snažila se Effie dál. Zvedla se z postele a přešla k němu. „Nemůžeš jen tak zmizet."
„Ne?" Ušklíbl se. „Vrať se zpátky a něco si vymyslí nebo... Prostě něco. Řekni jim, že jsem umřel na otravu alkoholem. To by mohlo zafungoval, je to celkem uvěřitelné. Prostě jim řekni, že jsem umřel."
Haymitch zaslechl jak si povzdechla.
„A co pak, Haymitchi?"
Zeptala se. „Co pak budeš dělat?"
