"993" opakuji si pořád abych nezapoměla číslo mé matky, sedím na posteli místnosti do které mě strčili a čekám,čekám co se mnou udělají.
"336?" dveře se sami odšoupli (Poznám. a. Takový ty šoupací dveře, jak jsou třeba v tescu.:D) "pojď se mnou" podíval se na mě mladík a čekal,až se zvednu, udělala jsem tak jak chtěl.
Došli jsme do velké místnosti, bylo tady ticho a tma ten týpek mě posadil a potom se posadil i on, rozhlížela jsem se všude okolo, viděla jsem obrysy postav, lhala bych kdybych řekla,že jsem neměla strach. Najednou se objevilo modré světlo reflektor, strhla jsem k tomu pohled, byl to obrys muže a pochvíli měl i tvář
"Dobrý den" promluvil reflektor a mě vyskočila husina "Ani zdaleka netušíte, proč jste tady, jste tu proto protože nikdo z vás nepatří do světa který chceme vybudovat, ale patřit jsem budete, uděláme z vás roboty. Ani nevíte jakou čest máte" sevřel se mi žaludek a moje hlava se začala motat "nechci být robot" řekla jsem si pro sebe a ten vedle do mě strčil "mlč" .
"Pamatujte, snažíme se zlepšit svět a někteří z vás budou jeho součástí tohle není budoucnost, je to nejnovější minulost" reflektor zmizel a chlápek se postavil, čímž jsem se postavila i já, odešli jsme z místnosti a já nevěděla co dělat, tohle už není jen v mých představách je to skutečnost.
"Tady budeš" mrkl na mě a celou si mě prohlídl, nechutně jsem se na něj podívala a on vypadl, Byl to ten samý pokoj jako předtím, sedla jsem si na postel a slzy zaplnili moje oči
"nebreč, nebreč" opakovala jsem si a utírala si slzy z mých tváří s každou minutou to bylo horší a horší.
Bála jsem se zvednout se z postele bála jsem se pohnout je to pocit jako když nevíte kam máte jít a nevíte co máte dělat. Nakonec jsem se zvedla a dostala se do malé koupelny, bylo to tu hezké "proč takový luxus?" zeptala jsem se sama pro sebe , stejně z nás udělají něco strašného, opláchla jsem si obličej svlékla jsem se ze sebe moje oblečení a nechala ho na zemi vlezla do sprchy a hledala kohoutek,ale žádný tu nebyl byla tu jen obrazovka a hromada tlačítek nejdřív jsem se koukla kolem sebe,ale potom jsem zmáčkla jedno tlačítko, nic se nestalo zmáčkla jsem druhé tlačítko a ze zdi vyjela plastová nádobka na které bylo napsáno showergel netrvalo mi to dlouho a pochopila jsem,že tohle bude sprchový gel (Poznám. a - you don't say:D) gel jsem popadla a polička na které byl zase zajela zpátky, zmáčkla jsem další tlačítko a ze zhora na mě vystříkla studená voda zařvala jsem protože jsem se lekla, začala jsem pobíchat po celé sprše a hledala jak nastavit teplou, náhodně jsem se dotkla dotykové obrazovky a voda se změnila v teplou byl to takový pruh se kterým jste jezdili doprava a doleva, tím se vám určovala teplota vody, i přes to všechno jsem se usmála tohle jsem ještě nikdy nezažila, když jsem se řádně umyla zmáčkla jsem tlačitko stop a voda přestala téct najednou z obou stran sprchového koutu šel teplý vzduch a tím mě osušil když jsem byla celá suchá přestalo to, vylezla jsem ven, překročila jsem svoje oblečení, neměla jsem tu čisté a váhalo co si teda mám obléct stála jsem uprostřed pokoje úplně nahá naproti mé posteli byla skříň došla jsem k ní a ta se sama otevřela nestačila jsem se divit bylo tam krásně naskládané oblečení teda spíše jenom několik šedých šatů včetně bot a spodního prádla, které jsem si oblékla padlo mi to dokonale vytáhla jsem jedny šedé šaty a oblíkla si je byli mi trochu větší,ale nic hrozného vedle skříně bylo zrcadlo celá jsem se prohlédla vlétla jsem do koupelny a svoje staré oblečení jsem hodila do velkého koše, na poličce byl hřeben, vzala jsem ho a učesala jsem si s ním svoje vlasy, poprvé v životě jsem se cítila čistá a upravená.
Z pohledu Justina:
Celý den jsem byl naštvaný, kdykoliv kdy výjdu ze svého pokoje nahaní mě novoboti, chtějí po mě nové informace o tom kolik lidí jsme dneska sebrali, jako kdybych to věděl, můj otec rozvrací rodiny a ještě mu za to platí. Někdy se stydím za to kdo jsem, musím se chovat na úrovni,ale věřte nejde to když vás polovina světa nesnáší, pohybuji se jen ve vyších úrovních a tam se každý člověk přetváří jen aby se k vám dostal blíže,dneska chci jednou porušit pravidla a kouknout se do objektu 445, kde bydlí všichni naši nováčci a všichni které jsme kdysi sebrali.
Z pohledu Cailin:
Bylo už pozdě, oblékla jsem se do myslím noční košile která vysela ve skříni v rohu pokoje byla televize která měla ale jenom jeden kanál chvilku jsem se na ní dívala ale potom jsem jenom tleskla a ona se vypla v pokoji náhle byla tma, vlezla jsem pod peřinu a usla jsem.
Z pohledu Justina:
Dostal jsem se přes ochranku do areálu, který za pár měsíců bude obklopen roboty, těch lidí mi je líto. Došel jsem do velké budovy bylo to spousty pokojů které byli chráněny silovým polem, které dokážu otevřít jen já ochranka a můj táta, šel jsem tu dlouhou chodbou ale zarazil jsem se když jsem slyšel hlasy mého otce "kurva" zabrbral jsem a rozeběhl jsem se na druhou stranu, odbočil jsem do malé uličky, zrušil silové pole a vběhl do prvního pokoje. Tím se samo rozsvítilo světlo
"kdo js-" skoro vykřikla dívka, která tam byla ale dal jsem jí ruku na pusu
"ticho prosím" zašeptal jsem a pořád držel svojí ruku na její puse snažila se jí sundat,ale nešlo jí to když se uklidnila opatrně jsem sundal mojí ruku z její pusy
"kdo jsi?" pošeptala
"jsem Justin" zašeptal jsem skoro až to nešlo slyšet.
________________________
Druhá část, názory do komentářů prosím:) doufám,že chápete,že (Poznám. a) je poznámka autora :D jinak pokud se líbí VOTE. Miluju vás xoxo :)
