Byli jsme mladí a zdraví, co víc
bychom si měli přát? Snad ani nic.
Byli jsme spolu a svou lásku měli,
dveře dospělosti se otevřely.
Držení za ruce, polibky, sny
nám dřív odpíraly vysoké zdi.
Stejný rytmus chůze a prsteny,
společný jmenovatel říkal - my.
Sezení u ohně a trávy šum,
popsání nás dvou vyžaduje um.
Společné básně i písně zněly,
podobné zájmy jsme my dva měli.
Pobíhat po lesích, na stromy lézt
za zimních večerů šálu si plést.
Ta spotřeba tuny různých čajů,
hádky, zda říká se mají/majů.
Desítky nocí a tisíce hvězd,
dny na vysoké, šestý třídní sjezd.
Sezení pod nebem a mluvení,
vydrželi jsme i několik dní.
A když poté jsme se tam zimou chvěli,
květy své plátky jemně otevřely.
Nedošla nám slova, chtěli jsme spát,
a vítr chtěl nám na dobrou noc hrát.
P.S.: Pro ty, kdo neví, znamená CV životopis 😉
ČTEŠ
Bona fide
PoetryBáseň je pro mne něco nevysvětlitelného. Nikdy nebudu schopna říct, jak moc dobře se cítím, když ji napíšu. Když se v mysli dotknu nádherného světa fantazie a přenesu ho na papír. Když zaplním prázdné řádky verši. Jen se děsím toho, co se stane...
