Dvojčata Brumbálova [POZASTAVENO]

Konec Roku

Lenka
Rok utekl jako voda a bylo tu vyhlášení výsledků celoroční soutěže. O tom, co se  se stalo o Vánocích u Chloupka nic nevíme. Anna mi řekla, že o tom učitelé zakázali mluvit. Děda Brumbál se mnou pořád nemluvil.
Spolu s Dracem Crrabem a Goylem jsem si sedli ke svátečnímu stolu. Brumbál měl svojí slavnostní řeč dost dlouhou. Byl čas oběda a měla jsem hrozný hlad. Nastalo vyhlašování.
„ A nyní vyhlášení. Na čtvrtém místě nebelvír s 359 body, " u nebelvírského stolu zavládla smutná nálada.
„ na třetím místě mrzimor s 400 body,“ tohle byl trochu veselejší potlesk.
„ Na druhém místě havraspár s 425 body a pogratulujme zmijozelu k 492 bodům! “ od našeho stolu se ozval bouřlivý jásot a potlesk. Byli jsme hrozně šťastný, ale pak.
„Ale nakonec bychom měli udělit ještě pár bodů. Padesát bodů pro Hermionu Grangerovou za odvahu při kamené válce. Padesát bodů pro pana Ronalda Weaslyho za nejlepší šachovou partii jakou bradavice za dlouhá léta neviděli a padesát bodů pro pana Harryho Pottera za odvahu při boji s jedním z nejlepších kouzelníků na zemi.“ 
Počítala jsem body. Teď měl 509 bodů. Za celý rok jsme se tak snažili a bylo to k ničemu. Brumbál zatleskal a naše vlajky se rázem změnili na vlajky nebelvírské koleje. Podívala jsem se na Annu. Čekala jsem, že uvidím veselý úsměv jako vždy, ale nenašla jsem ho. Anna se naklonila k Hermioně a něco jí zašeptala do ucha. Všichni nebelvírští oslavovali svoje vítězství. Nejedla jsem skoro nic.

Anna
Jsem hrozně ráda, že jsme vyhráli, ale Brumbál na mě zapomněl. Možná to neřekl schválně. Rozhodla jsem se, že ještě než odjedeme, zajdu za ním.
Všichni si dobalili zbytek věcí a já šla za Brumbálem. U velké sochy jsem pronesla „Citronová zmrzlina.“ a objevilo se vysoké schodiště do ředitelny.
„Ale ale, copak potřebujete slečno.“
„Pane řediteli, nechci se nějak zviditelnit, ale proč jste mluvil jen o Harrym, Ronovi a Hermi? “
„Promiň... já... už musím.“
Zdálo se mi, že mu začaly vypadávat vlasy. Potichu jsem se k němu přiblížila. Seděl za židlí a něco usilovně hledal ve velkém starém kufru.
„ Pane profesore, jste v pořádku?“
Obličej, který se na mě otočil nepatřil řediteli Bradavivich nýbrž.
„Quirell!? Co tu děláte?! “
„Zabij ji Quirelli nebo zabiji já tebe!“
„Ano pane.“
„Na koho jste to mluvil?! Jděte ode mne! Expeliarmus! “
„Kde je moje hůlka?! Odkud to znáš!? “
„Jsem ve studiu trochu napřed. Lumos maxima!“ moje hůlka začala zářit a Quirella to úplně oslepilo.
Dveře pracovny se otevřeli a dovnitř vtrhla profesorka McGonagalová.
„Petrificus totalus! “
„Nox.“ moje hůlka zhasla.
Quirel ležel na zemi svázaný neviditelnými provazy. Za profesorkou přišel do pracovny i Brumbál.
„Anno?! Jsi v pořádku?!“
„Jsem...ale jak?“
„Použil mnoholičný lektvar.“
„Aha.“
„Anno říkej mi dědo Albusi a to platí i pro Lenku. Profesor mě zavřel někdy okolo Vánoc do sklepení. Ale teď už musíte jít jinak nestihnete vlak. Mám tě rád Anno.“