Dvojčata Brumbálova [POZASTAVENO]

Odjezd z Bradavic

Anna

Čas utekl jako voda a byli tu Vánoce. Dneska odjíždím na Vánoce k Hermi. Sbalila jsem si kufr.
„Těšíš se?"
„Hrozně moc. Co vlastně dělají tvoji rodiče? "
„Jsou zubaři."
„To jsou ty lidi co vynáší odpadky? "
„Ne to jsou popeláři. A vaši? "
„Naše zabili. Ale to jsi nemohla vědět. Bydlím u tety a strejdy, mají vlastní obchod s kouzelnými zvířaty."
„Aha promiň"
„V pohodě. Jdem"

Vyrazili jsme. Harry a Ron nás vyprovodili k bráně. Rozloučili jsme se a šli do vlaku. Našli jsme si kupé, ve kterém seděli Draco a Lenka.

„Tak ty jedeš k Malfoyovým?"
„Mlč ty mudlovská šmejdko."
„Draco! "okřikla ho Lenka
„Sorry, ale nečekej, že budeme kamarádi."

Nakonec jsme se začali smát všichni. Cesta probíhala docela v klidu a zjistila jsem, že Draco je až na ty svoje čistokrevné rody docela fajn.
Vlak se zastavil. Hermiona vyběhla sebevědomě ven. Byla jsem trochu vystrašená. Ještě nikdy jsem neslavila mudlovské Vánoce. Hermi se vrhla k zamilovanému páru. Bruneta s divokými vlasy a milým úsměvem byla její máma a brunet s brýlemi v hnědé bundě její táta. Trochu jí závidím, má rodiče.
„Ty musíš být Anna, Hermiona nám o tobě hodně psala. Já jsem Jane a tohle je můj manžel John."
„Ráda poznávám vás i vašeho může."
„Tikej mi dráha."
„Dobře, Jane."
„Tak nastupovat dámy jedeme domů."

Nastoupili jsme do auta. Jeli jsme docela dlouho a byla jsem unavená z cesty. Přijeli jsme k většího domku na konci Londýna. Zastavili jsme. Hermi vystoupila a šla mi dům ukázat. Nebyl sladěný, ale moc krásný. Hermionin pokoj byl úžasný. (Já vím Hermi je teď teprve 11 ale fotka bez ní tam nebyla)

Byl hezky upravený a voněl levanduli. Nevím proč. Dovedla mě do pokoje ve druhém patře. Můj dosavadní pokoj vypadal úplně jinak než Hermionin.

Hermionin pokoj byl větší a barevnější. Ten můj by pokoj pro hosty, takže nebyl na jedenactiletou holku připraven. Vybalila jsem se a šla za Hermionou. Měla v ruce nějakou knihu.
„Už jsi něco našla?"
„Počkej. Tady."
„Nikolas Flamel si nechal svůj kámen mudrců u svého nejlepšího přítele Albus Persivala Brulfrika Braina Brumbála." přečetla jsem.
„Myslím, že ten kámen tam opravdu je. Dřív jsem si nebyla jistá, ale teď už to vím."
Hermiona zavřela knihu a šli jsme pomoct s večeří.
„Holky, zajděte ještě pro těstoviny."
„Dobře."

Vzali jsme si mýdlovské peníze a šli jsme. Obchod byl úplně jiný než obchody na Příčné. Nenašli jsme Bertikovi fazolky stokrát jinak ani Čokoládové žabky. Hermiona vzala těstoviny a donesla je k pokladně. Prodavačka jimi přejela přes pult. Zapípalo to. Pak z pokladny vyjel lístek, který podala Hermioně.
„Zajímá mě, co všechno museli mudlové vymyslet, aby se obešli bez kouzel."
„Je toho hodně. Doma ti některé ukážu."

Lenka

Na nástupišti čekali Malfoyovi.
„Ahoj Draco a ty musíš být Brumbálová."
„Ano to jsem, ale děda je o proti mě hroznej suchar. Od začátku roku jsem s ním nemluvila. " řekla jsem, když jsem viděla jeho nenávist k Brumbálovi.
„Souhlasím a budeme si tikat, já jsem Lucius a tohle je moje žena Narcisa. " zasmáli jsme se.
Malfoyovi nás vzali za roh. Narcisa mě vzala za ruku. Přemístili jsme se před obrovskou vilu.

Bylo mi jasné, že se tam dřív nebo později ztratím. Draco mě vzal dovnitř a ukázal mi kuchyň, jídelnu, obývací pokoj,......, jeho pokoj a nakonec i můj pokoj, ke kterému patřila i koupelna. Všechno bylo sladěné do tmavě zelené.

Všechny místnosti byli obrovské. Můj pokoj byl vedle Dracova. Vybalila jsem si věci, potom jsme šli s Dracem do knihovny. Tam jsme potkali domácího skřítka Dobbyho.
„Dobby, najdi knihy o Nikolasu Flamelovi!"
„Jistě pane."

Dobby lusknul prsty. Na stole se objevila jedna kniha. Nic, kromě toho co jsme už věděli, v knize nebylo. Chtěla jsem Dobbymu poděkovat, ale už byl pryč. Tak jsme šli na večeři. Dobby nosil na stůl nejprve kuřecí vývar a následně i lososa. Bylo to výborné. Když jsem dojela čekala jsem na Draca. Vzal mě do obýváku a zdobili jsme stromek. Na stolku byli připraveny zelené a stříbrné ozdoby. Lucius přišel. Vyzvedl Draca,který postavil na špičku stromku zářivou hvězdu z pravého zlata. Nazdobily jsme stromek a šli do pokojů.
Nemohla jsem usnout a tak šla do knihovny. Hledala jsem nějakou knihu na trávení volného času. Do knihovny vešel Lucius. Měl vyhrnuté rukávy. Na ruce měl cosy, co připomínalo znamení zla.
„Ahoj Lenko, copak tu děláš?"
„Omlouvám se, ale hledala jsem nějakou knihu na čtení před spaním."
„Jistě zkus Upíří Storky."
„Díky."

Tak v téhle kapitole je hodně obrázků. Jsem hrozně ráda, že tohle pořád ještě někdo čte. Trochu jsem si změnila profil tak se nelekejte. Tak zase u příští kapitoly, čau. 🤗🤗🤗