Autobus zabrzdil. Konečně jsem se probral z transu a vyšel ven z autobusu. Ale ani na vteřinu jsem nespouštěl toho kluka z očí.
"Čáu, Lou,"pozdravila ho jeho banda, co na něj čekala u zastávky. Též se s nimi pozdravil, jak přátelským bouchnutím pěstí do paže nebo plácnutím. Nakonec přistoupil k menší dívce a políbil jí.
Vydechl jsem. Moje naděje se rozplynula, a jak jsem si myslel, že budu mít ve škole hezký den. Ne..
Dal jsem si do své skříňky všechny věci. Než jsem stačil zavřít již zmíněnou skříňku, někdo ji zabouchl.
"Ále, nováček,"zašklebil se Lou, či jak se jmenoval. Už mi nepřipadal tak milý, jako ten jeho úsměv a pohled,který sice nesměřoval na mě, ale i tak..
"Hmm,"odpověděl jsem, jako by tam ani nebyl. Neměl jsem náladu na další kecy, co smím, a nesmím. Kam si sedat, kam naopak ne. Komu nosit kapesné.. však to sami znáte. A já taky. Z minulých škol.
"Jen hmm?,"odpověděl studeně a sjel si mě pohledem.
"Jo.. co chceš slyšet?,"nadzvedl jsem obočí.
"No, já nevím. Když takhle někomu zabouchnu skříňku, většinou se mu podlomí kolena a navalí mi kapesný. To už tu je prostě tradice u nováčků,"usmál se. Podíval jsem se na hodinky.
"Promiň, ale teď momentálně na vyndávání svačiny nemám čas,"odvrátil jsem pohled a rozešel jsem se směrem tam, kam ukazovala cedulka Ředitelna.
Zaťukal jsem, a za následným "dále" jsem vešel dovnitř.
"Dobrý den,"odpověděl jsem vstřícně. Z křesla za stolem se na mě díval zhruba čtyřicetiletý muž. Na stole měl cedulku Mgr. Thomas Wadshon.
"Ty jsi Harry, že? Posaď se,"tuto otázku řekl, aniž by čekal na jakoukoliv moji reakci. Odsunul jsem židli a posadil se.
"Tvoje mamka ti asi povídala jak to tu chodí, že?," nadechl jsem se.
"Prosím.. můžete jí říkat Annie? Není to moje máma. Jsem adoptovaný, nikdy jí tak neříkám." Slůvko máma jsem řekl tak chladně, jak to jen šlo.
"Ano, ano, vím.. četl jsem tvůj životopis co nám sem.. Annie.. poslala. Nikdy jsi se školou neměl problém. Spíš si byl šikanovaný, že?,"nadzvedl obočí a se zaujetím se na mě podíval.
"Nerad o tom mluvím,"řekl jsem tiše. Přikývl.
"Dobrá. Chci ti jen říct, že kdybys měl jakýkoliv problém, zastav se tu a vyřešíme to. Nebo to řekni paní Parkerové, je to vaše třídní a..,"nenechal jsem ho větu doříct.
"Bude nás mít na matematiku a biologii,"řekl jsem s falešným úsměvem. Přikývl.
"Vidím, že vše znáš. Doprovodím tě od třídy, ano?,"usmál se.
"Dobře,"odpověděl jsem a vstal ze židle.
