Girl&football

Den ,,D''

Abych vám odpověděla na otázku v minulé části...Ano, můj taťka mě vzal s sebou na fotbal.

Nastal konečně ten den, na který jsme se opravdu moc těšila a odpočítavala jsem hodiny, i sekundy.
Ráno jsem se vzbudila kolem 10 hodiny, a nemohla jsem uvěřit ze je přede mnou velký a náročný den.Rano bylo jako každé jiné, nasnídala jsem se a tak nějak jsem se začala připravovat na odjezd , jelikož jsme na oběd jeli k taťkovo nejlepšímu kamarádovi na oběd, tam byl i odjezd do Prahy.
Před 12. hodinou jsme vyjeli, dali jsme si oběd a měli jsme ještě dvě hodiny čas. Abych řekla pravdu, pro mě to byly jedny z nejdočkavějších chvílích, minuta pro mě byla jako hodina, a hodina jako ten nejdelší den.
Když bylo chvilku před 3 hodinou,zvedla jsem se a už jsem samozřejmě chtěla jet, ale taťka na mě, že je ještě brzy.A nervy začali, bála jsem se že fotbal nestihneme apod.
Co si pamatuji, vyjeli jsme asi v 15:20, čili 20 minut zpoždění , což pro mě bylo opravdu hodně.
Ve vlaku(to jsem ještě nezmínila, jeli jsme vlakem), jsem poslouchala písničky a sledovala krásný výhled ven. Kdyz jsme byli konečně v Praze, vlak zastavil ve Vršovicích, kde byla naše konečná zastávka , vystoupili jsme a šli společně asi 1,5 km ke stadionu.
Z té nedočkavosti mě začaly bolet nohy, a už jsem tam chtěla být.
Přišli jsme ke stadionu, ale ještě jsme měli více než hodinu čas, tak jsme šli s naši partou do hospody, která byla hned před stadionem.
A to pro mě byly taky velmi krušné chvilky, už jsem tam prostě chtěla jít .
Po třičtvrtě hodině jsem se konečně dočkala. Šli jsme ke kontrole kde nás prošacovali,a přes turniket jsme prošli do areálu.Kouskem jsem zahlédla jak ten stadion vypadá zevnitř , viděla jsem jednu z tribun.Byla jsem úplně v šoku, ale největším šokem bylo když jsem si našli náš sektor a sedli jsme si ...pro mě , jelikož jsem byla poprvé na fotbale,na tak velkém stadionu a proste všechno, byla jsem prostě mimo :D
Všechno  jsem okamžitě začala fotit a byla jsem hrozně šťastná, ze jsem se dočkala.

Po prvním poločase byl stav 0:0 takže Sparta potřebovala ve druhém poločase vstřelit gól, jestli chtěla vyhrát.
Ve druhém poločase padly rovnou dva góly..Oba dva dal kapitán Sparty  David Lafata, a skóre s dvoubodovým náskokem si Sparta uhlídala a zvítězila, byla jsem opravdu hrozně šťastná...

Ve vlaku na mě padla velká únava a už jsem se hrozně těšila domu.
Před 12 hodinou večer jsme přijeli domu já jsem se umyla a lehla do postele vyčerpaná, ale hlavně nesmírně šťastná za tento den, který vlastně můj život úplně změnil a hlavně zlepšil.Dnes si opravdu nedovedu představit být bez fotbalu, opravdu ne!!
Za tento výlet , jsme hlavně nejvíce vděčná mému tatkovi, který i když moc šťastný nebyl , mě s sebou vzal protože to byl opravdu nejlepší den v mem životě.

A ještě k tomu tatkovi, před těmi 3. Roky sice moc nadšený nebyl, ale teď si nedovede představit , že by jel na fotbal sám...

Doufám, že vás tato část , jedna z těch nejdůležitějších zaujala.
Dále budu pokračovat zase v příští části.
Dekuju všem za podporu a těším se!!