39. - Atentát na Romanovovou.

1.5K 97 2
                                    

Konečně, asi po dvaceti minutách, helikoptéra přistála a já vystoupila ven. Přistáli jsme nedaleko Central parku, na jedné vysoké budově. 

Pilot se na mě podíval a kývl mě. "Hodně štěstí," řekl a zase s helikoptérou odletěl. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe a zapnula komunikátor, který jsem měla v uchu. "Jsem v Central parku, madame," oznámila jsem dutě. 

"Výborně, Invisible. Nyní jdi přes Central park a narazíš na vysokou budovu, která na sobě má velkou značku. Je to písmeno A v kolečku, rozumíš? Najdi si tam dobrou pozici a zabij Romanovovou," rozkázala mi Sharon. 

"Jistě, madame," přitakala jsem a přerušila signál s mým a jejím komunikátorem. Přešla jsem Central park a vyšplhala na jednu vysokou budovu, která byla přímo naproti Avengers Tower. 

Vytáhla jsem Glock z opasku a namířila přesně do obrovského okna. Stáli tam všichni a Natasha s nimi. A vypadalo to, jakoby se hádali. Zamířila jsem přímo na zrzčinu hlavu, zavřela jedno oko a prst dala na spoušť.

Přesně ve chvíli, kdy jsem kohoutek zmáčkla, tak se Natasha pohnula a kulka, která s hlasitým prásknutím zničila sklo, se jí zabodla do ramene. 

Hlasitě jsem zaklela a chtěla rychle zmizet, když se Avengers otočili a uviděli mě. Jeden z nich,  muž s nakrátko střiženými hnědými vlasy, natáhl tětivu, ve které už byl založený šíp, a mířil na mě. 

Rychle jsem se teleportovala na střechu Toweru. Byla to pošetilá věc, ale také jediná, co mě napadla. Jenže jsem netušila, že tím vyvolám poplach. 

Alarm se rozezvučel všude kolem mě, až mě z toho začaly bolet uši. Překryla jsem si je dlaněmi a klesla na kolena. "Dost už!" vyjekla jsem a rozhodila rukama kolem sebe. Tím jsem zničila vše v okruhu deseti metrů. Zvedla jsem se na nohy a chtěla odsud utéct, když se kolem mě začala utvářet podivná stěna z rozbitých věcí, které ležely všude kolem. 

Prudce jsem se otočila a uviděla holku s tmavě hnědými vlasy, které z dlaní ujížděla červená mlha a s její pomocí vytvářela tu stěnu. "Nech toho!" křikla jsem na ní. 

Smutně zkřivila tvář. "Je mi to líto, Emily," zašeptala a dokončila stěnu kolem mě. 

Napřáhla jsem ruce kolem sebe, že zničím stěnu jediným pohybem, ale ucítila jsem cosi podivného. Jako bych přestávala dýchat. A pak mi to došlo! Ta holka dokázala odstranit veškerý vzduch. Protočily se mi panenky a padla jsem v bezvědomí na zem. 

°

Tony's pov. 

"Musíme jí najít co nejdřív!" vykřikl jsem zoufale. 

"Tony...vím, že ti na ní záleží, ale kde vezmeme jistotu, že se nepřidá k Hydře? Víš přece, že se obětuje za ostatní, než aby hleděla na sebe," řekl pomalu Steve. 

Probodl jsem ho tvrdým pohledem. "Drž hubu, Rogersi! Moje dcera by se k Hydře nepřidala!" štěkl jsem po něm. 

Cap se nadechl, že mě napomene za slovník, když se ozvala rána rozbíjejícího skla a Natashin bolestný výkřik. "Nat!" vykřikl Steve a vrhl se ke své přítelkyni. 

Prudce jsem se otočil a uviděl postavu, která stála na střeše baráku, co byl přímo naproti Toweru. Nedokázal jsem na takovou dálku určit, kdo to je, ale bylo vidět, že s vražděním zkušenosti moc nemá, protože hned na to cosi zamumlala a uklidila zbraň.

Clint rychle napřáhl tětivu, do které stihl zasadit šíp, a namířil na tu postavu. 

Postava ale pak udělala něco, co všechny zarazilo. Ta postava se teleportovala pryč. A to už teď nebylo pochyb, že to byla Emily. 

Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔Where stories live. Discover now