Ice Girl [ DOKONČENO ]

6) ,, Ne, prosím ! "

    ,, Co jste mi to udělal ! " křikla jsem po doktorovi a začala se svíjet v stále stupňujících se bolestech a neskutečném chladu.

,, Pokračuji ve versuche es, slečno Clark. " odpověděl s ledovým klidem doktor Stoff a nadále mě pozoroval a sem tam si něco zapsal.

,, To bolí ! Prosím, nechte mě být ! " zakřičela jsem z plných plic.

Bohužel doktor Stoff nevyslechl mou prosbu a do ruky mi stříkl další dávku tekutiny.

Mým tělem, po zabodnutí jehly, projela další dávka bolesti, která neustupovala a já začala křičet, co to jen šlo.

,, Myslím, že jste fertig. Bring mir Skalpell, Taschentücher und Desinfektionsmittel ! " otočil se k pootevřeným dveřím, ze kterých vykukovala mladá žena, která hned po rozkazu odběhla.

,, Sie haben Dr. Stoff hier, da ist alles. Brauchen Sie etwas anderes ? " přiběhla žena s jiným kufříkem, který položila místo předešlého a otevřela ho.

,, Nein. " doktor Stoff z kufříku vytáhl skalpel a vyleštil ho kapesníkem.

Mezitím žena odešla z místnosti.

Jakmile jsem uviděla skalpel, začala jsem sebou škubat, i když vím, že mi to vůbec nepomůže.

,, Ne, doktore Stoffe prosím, ne ! Ne, prosím. Au, au ! " tříbrná hrana velice ostrého skalpelu zajela hluboko pod kůži na pravé straně břicha a sjela kolmo dolů.

Bolest, která byla způsobena injekcemi, záhadně přestala.

,, Slečno Clark, je to pro vaše gut. " vytáhl skalpel z mého břicha a červeně zbarvenou část mou krví setřel druhým kapesníkem a vydesinfikoval.

Následně ho do mě znova zabodl a udělal další kolmou čáru. Tohle udělal ještě několikrát.

Krev z ran na břiše zvolna vytékala a špinila mé kalhoty s tričkem, které mělo několik dír po skalpelu.

Doktor Stoff si z kufříku vytáhl vatovou tyčinku se zkumavkou, triko mi povytáhl až k hrudníku a následně z břicha setřel trochu krve a vložil do zkumavky, aby se krev neinfikovala.

To vážně jenom kvůli pár kapkám krve mi musel udělat několik řezných ran ?

Co je tohle za cvoka ?!

,, Ich odnesu vzorek do laboratorien, za chvíli jsem zpátky. " oznámil a odešel.

Chytila jsem se příležitosti a lehce zmrazila provaz, který mi držel ruky svázané k sobě a rychle škubla. Provaz se naštěstí přetrhl, ruce mi uvolnil a já si rychle odvázala provaz z nohou.

Zvedla jsem se stěží ze židle, došla až ke dveřím a zatahala za kliku, dveře se zázrakem otevřeli.

Alespoň něco je teď dobré.

Vyšla jsem na osvětlenou chodbu, rozhédla se a podle instinktu šla do prava.

,, Jak velké to tu může být ? " šeptla jsem si sama pro sebe po několikátém selhání najít východ a zády se opřela o bílou stěnu.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

Musím přiznat, že se začínám cítit opravdu špatně a vyčerpaně.

,, Je to opravdu tady ? " zaslechla jsem nějaký, mně lehce povědomý hlas.

,; Ano, tady do prava. " řekl druhý hlas.

Sakra ! To mě tady najdou !

Kroky se pomalu břibližovaly a já začala panikařit, protože na útěk jsem byla příliš vyčerpaná a slabá z velkého množství úbytku krve, a také z bolestí, které se navrátily.

Po stěně jsem se svezla zády dolů, pevně si sevřela stále krvácející břicho a smířená se svým osudem jsem nechala svá oční víčka spadnout a čekala, až mě najdou.

,, Cindy ! " křikl někdo s velice příjemným hlasem.

Hlavu jsem otočila za hlasem a namáhavě otevřela oči.

,, Ka... Kapitáne ? " nevěřila jsem tomu.

,, Ano, jsem to já. Už jsem tady. " přiběhl ke mně a začal mě utěšovat.
,, Dejte mi nějaký šatek nebo něco, rychle ! " křikl po, myslím Buckym a Peterovi.

Mně se znova zavřely oči, protože jsem je nemohla déle udržet otevřené.

,, Vy jste mi řekl Cindy. " pronesla jsem a z posledních sil se lehce pousmála.

,, Ne ! Cindy ! Ne, prosím ! S-slečno ! Prosím ! " uslyšela jsem naposledy jeho nádherný hlas plný strachu, obavy a bezmoci.

Na posledy jsem cítila jeho silné hřejivé objetí.

Naposledy jsem ucítila jeho horké slzy dopadající na mou kůži.