Monster? No, Stark. (Avengers CZ)✔

32. - Zapomněla jsem? Ne.

Vzala jsem tác do rukou a odešla s ním na ošetřovnu, kde ještě Pietro spal. Usmála jsem se a tác položila na stolek vedle jeho postele. Pak jsem se k němu nahnula a lehce ho políbila na rty. 

Otevřel oči a přitáhl si mě blíž k sobě. Hýbal rty ve stejném rytmu a vracel mi polibky stejně, jako jsem mu je dávala. 

Odtáhla jsem se od něj a usmála se. "Dobré ráno," řekla jsem a pohladila ho po tváři. 

"Dobré, princezno," řekl, vzal mou ruku do své a políbil mi ji. "Jsi překrásná." 

Začervenala jsem se. "Udělala jsem ti snídani. Vajíčka s cibulkou, pomerančový džus a pečivo," řekla jsem a natáhla se po tácu, který jsem mu položila na kolena. 

Vykulil oči a posadil se do tureckého sedu. Poukázal do nohou postele. "Sedni si," řekl, vzal si příbor a dal si do úst první sousto. Jeho tvář se rozjasnila úsměvem snad širším, než předtím, a pohlédl mi do očí. Pak polkl. "Je to výborné, lásko," řekl. 

Usmála jsem se. "Tak to jsem ráda. Měl bys do sebe něco dostat, aby ses co nejdříve zotavil," řekla jsem a sama ochutnala svůj výtvor. A musím uznat, že to bylo doopravdy dokonalé. 

Když jsme dojedli, vzala jsem tác a dala ho zpátky na stůl. "Jak se cítíš?" zeptala jsem se ho.

Padl zpátky do polštářů a vyfoukl vzduch. "Jsem přežranej, bylo to fakt úžasný. Každopádně už jsem v pořádku, Helen mi povolila už být ve svém pokoji," řekl a natáhl ruku směrem ke mně. 

Usmála jsem se na něj a vzala ho za ruku. "Tak to je skvělé," kývla jsem. 

Přitáhl si mě k sobě a objal mě kolem pasu. "Skvělé to bude, až budeme spolu jen my dva někde daleko," řekl tiše a stáhl si mě na klín. 

Uchechtla jsem se jako puberťačka a položila mu ruku na prsa. "Už se na to těším," špitla jsem a položila si hlavu na jeho rameno. 

Přitiskl si mě k sobě a jednou rukou mi rozpustil vlasy z copu, který jsem si tak pracně vytvořila. "Nepotřebuješ žádné předělávky, abys byla dokonalá," řekl a gumičky schoval pod polštář. 

Protočila jsem očima. "Ty vlasy mi trvaly asi patnáct minut," vyčetla jsem mu lehce nazlobeně, ale usmívala jsem se. 

Prohrábl mi rozpuštěné vlasy a prsty přejel po klíčních kostech. "Ale rozzlobená nejseš, takže ti na tom tak nezáleží," konstatoval a políbil mě do vlasů. 

"Cožpak to jde, být na tebe naštvaná?" ušklíbla jsem se a natočila jeho tvář k té mojí. 

Usmál se. "Taky mi to nejde, ačkoliv by sis to někdy zasloužila," řekl a lehce se rty otřel o ty moje. 

Přitáhla jsem si ho blíž a projela mu rukou vlasy. Jazykem jsem mu rychle vnikla do úst a dotkla se toho jeho. 

Dotek mi oplatil a rukama mi začal přejíždět po těle. Jednu ruku mi položil na stehna a přejížděl výš, čímž mi vyhrnoval sukni.

Natiskla jsem se k němu a nechala ho, aby si dělal co chtěl. Ovšem ve chvíli, kdy se dostal až příliš blízko, jsem sebou cukla a rychle se odtáhla. 

Otevřel oči a nechápavě se na mě podíval. "Emily? Je všechno v pořádku?" zeptal se ustaraně. 

Rozevřela jsem dlaň, kterou jsem předtím musela zatnout v pěst a pohlédla na zem. "Omlouvám se," špitla jsem a stáhla si sukni zpátky ke kolenům. Ten dotek mi připomněl to, co se odehrávalo předtím s Lokim. Ne, že by Pietro byl stejný, ale vybavila se mi ta bolest a strach.