MadHouse ( Niall Horan CZ )

2. Fear and Confusion

Pomalu, ale jistě jsem otevřela oči. Zamžourala jsem a snažila se udržet víčka nahoře. Posadila jsem se a rozhlédla kolem sebe. Opět jsem byla v tom děsivém domě, ale místo chodby s okny, kterou jsem čekala, jsem se ocitla opět v místnosti s recepcí. Nahmatala jsem židličku a pomalu se zvedla. Byla jsem zmatená, hodně zmatená. Snažila jsem se vzpomenout, proč tu jsem. Nejdřív se mi vybavil táta, útěk, ta budova a pak ten křik. Bože! Byla to realita, nebo se mi to jen zdálo ? Určitě se mi to zdálo. Ani chvilku jsem neváhala, rozběhla se směrem ke dveřím a pak domů. Nechtěla jsem tam být ani o minutu dýl. Díky autu na příjezdové cestě jsem poznala, že máma už je doma. Měla jsem na ni tolik otázek. Rychle jsem vběhla dovnitř, zula si boty a vletěla do kuchyně. Máma zrovna pila kafe a četla noviny. Když mě uviděla, zhrozila se.

" Bože co se ti stalo ?" zeptala se vyděšeným hlasem.

"Mmm, nic." snažila jsem se znít přesvědčivě a pro jistotu se usmála.

" Ty mami, můžu se tě na něco zeptat ? Ale jo, ptej se na co chceš." odpověděla a odložila noviny na stůl.

" Řekni mi něco o Horanovic rodině, prosím." udělala jsem psí očka.

"  Tak dobře. Víš pan Horan byl jeden z těch oblíbenců na střední škole. Fotbalista, premiant třídy a jeho přítelkyně byla roztleskávačka a nejhezčí holka na škole. Po střední se vzali a postavili si skromný domek na předměstí. Pan Horan, no budu mu říkat Bobby, takže Bobby zřídil firmu která se za pár let stala velkopodnikem. Dům prodali a přestěhovali se do vily. Měli tři krásné děti, ale už si moc nepamatuju jménai. Tohle všechno se zdálo jako pohádkový život. Jenže všechno jednou končí a i tohle mělo svůj zvrat. Asi před deseti lety, když bylo tomu nejstaršímu myslím 17 tak zmizel. Vyhlásilo se velké pátrání, ale nenašel se. Až asi po 2 měsících našli jeho tělo. Podle toho co jsem četla, ale nevím jestli tomu věřit, to víš média, tak ho našli v lese oběšeného a umučeného." na mámině se objevil ztrápený pohled.

" To byla pro Horanovi velká rána. Upnuli se na ty mladší. Bohužel před pěti lety je čekala další rána. Zmizel prostřední syn. Bylo mu tehdy taky 17, myslím. Bohužel on se nikdy nenašel. Tohle Bobba a Mauru zničilo. Jediné co jim zbylo, byla nejmladší dcera. Proto ji začali víc hlídat, má soukromé učitele a  nechodí do školy. Tak moc se o ni bojí." máma se napila kafe a já zpozorovala jak se jí třesou ruce. Přišlo mi divné, že si to nepamatuji, ale moc jsem se tím nezaobírala.

" Mami a nevíš, proč si pan Horan odkoupil část té psychiatrické léčebny, k čemu ji potřeboval a proč jen část ?" myslím že jsem vyslovila až moc otázek na jednou a máma se to snažila s těží zformovat v hlavě.

" To se neví, ale jediné co vím, tak že se Bobby na střední velice zajímal o psychologii. Chtěl být psychiatr, pomáhat prý narušeným lidem, ale nevyšlo mu to. A teď jestli mě omluvíš, jdu si lehnout." zvedla se a odešla.Z těch informací se mi točila hlava. Zvedla jsem se a šla nahoru. Zamířila jsem rovnou do sprchy. Špinavé oblečení jsem hodila do koše na špinavé prádlo a vlezla do sprchy. Horké kapky se spouštěly po mém těla, bylo to tak nádherný pocit. Zarazila mě až červená tekutina která ztékala z mých vlasů. Snažila jsem se nahmatat nějakou ranku na hlavě, ale žádnou jsem tam neměla. Ale pokud ta krev není moje, tak čí ? Až teď jsem si vzpomněla, ten muž, ten křik a krev, která vytékala zpod dveří. Takže to nebyl jen hnusný sen, ale pravda. Ale pokud tam opravdu někdo byl, co se s ním tedy stalo? A jak jsem se dostala zpátky na recepci ? Dostala jsem velký strach. Proč nejsem mrtvá, proč mě nechali žít a kdo jsou? A kdo je ten co tak křičel ? Měla jsem až moc otázek a žádné odpovědi.

No tohle asi není nic extra, ale potřebovala jsem se dostat k určité věci. :) Doufám že se vám to líbí i když no, nevím. Za cokoliv( komentář nebo vote) budu moc ráda. :3 Ps: za chyby se omlouvám :(