IV.

1.1K 98 0
                                    

Stálá přede mnou jen zahalená v průhledné tylové košilce. Nezakrývalo jí to skoro nic, spíše to nic než skoro.

"Pohodlně se usaď." ona si místo sezení lehla, ale né normálně. Prohla se v zádech čímž se vybízela. Její hedvábné, kučeravé vlasy se rozprostřely po gauči. Její ladné nohy byly pokrčené v kolenou a špičkámi se dotýkala zbytku gauče.

"Takhle ti to vyhovuje?" zeptala jsem se ji. Koukla na mě.

"Ano vyhovuje mi to. Můžeme začít?" přikývla jsem. Zapla jsem si hudbu, abych se do všeho mohla vžít naplno.

Tužka klouzala po papíře a každou její křivku zaznamenávala. Dávala jsem si záležet. Nejdřív jsem udělala hrubý nákres ze kterého jsem jemné začala vytahovat obrysy hlavy, nosu, brady, oči a vlasů. Celá hlava mi trvala hodinu.

"Meggan, odpočiň si." odešla jsem pro lehčí župan. Když jsem se vrátila už seděla.

"Chceš nějaké pití?" přikývla.

"Pepsi, prosím." podala jsem ji župan.

"Nechci ho, Atmn." zastavila jsem se. Hlavu jsem otočila jejím směrem.

"Cože? Já nechci aby jsi nastydla. Vem si ho." znovu jsem ji ho podala. Zakroutila hlavou.

"Ne, mě je fajn." usmála se na mě. Župan jsem položila vedle ní a došla k lednici pro pepsi. Vytáhla jsem dvě sklenice a nalila nám oběma. Sklenici jsem ji podala a ze své jsem upila.

"Co je za těmi dveřmi?" zeptala se mě Meggan a ukázala na dveře vedoucí na venkovní zahradu.

"Zahrada, kterou jsem si sama vytvořila." Meggan vstala a já jen mlčky pozorovala jak otvírá dveře a vychází ven. V ten moment jsem popadla župan a doběhla k ní. Bez optání jsem ho přes ní přehodila. Nemůže se tu pohybovat skoro nahá. Posadila se k fontánce.

"Je to tu nádherné!" vykřikla. Přikývla jsem a šla zpět do ateliéru. Obraz jsem přikryla béžovou plachtou.

"Pro dnešek už to stačí." řekla jsem to sama pro sebe, ale to jsem nevěděla, že je Meggan už taky vevnitř.

"Půjdu se převléct." oznámila mi a župan položila na gauč. Nechápala jsem jak se nemůže stydět. Já bych to nikdy neudělala.

Vrátila se zpět v černých šatech, ve kterých přišla. Slušelo ji to, ale mé ústa to nedokázaly vyslovit.

"Takže zase zítra?" usmála se.

"Pokud nemáš focení tak ano." zničeho nic zesmutněla. Věděla, že vím o jejím focení.

"Atmn, takže pozítří bude fajn?" zeptala se mě a tentokrát se zadívala do země.

"Jo to by šlo." usmála jsem se na ní. Byla šťastná tak jako já. Mírně naznačila, že už chce jít. Vyprovodila jsem ji ven. Objala mě na rozloučenou a odešla. Ja se vrátila zpet do ateliéru poklidit ještě pár věci. V pokoji mě čekalo překvapení. Na židli lezel vzkaz a pod ním kus nějaké části oblečení. Nejdřív jsem vzala do ruky vzkaz.

Nechávám ti zde kus svého oblečení :p příště mi ho vrať.
-M

Vzala jsem do ruky kus toho "hadříku", po rozvinutí mi čelist málem spadla překvapením až na zem.

"Proč mi tu nechává své tanga?"

| Girl | Friend (CZ) ✔ Unde poveștirile trăiesc. Descoperă acum