"Wherever You Are" ( 5 Seconds Of Summer Fan Fiction )

"See You Again"

"Lydie vstávat a cvičit" zaslechla jsem tlumený hlas. Komu jinému by mohl patřit než babičce? Má intuice mne nezklamala. Byla to ona. Beze slova jsem si promnula oči a sedla si na okraj postele.

"Vstala jsi celkem brzy" ironicky se zasmála a začala stlát deky.

"Ano já vím" zívla jsem a vstala aby měla lepší přístup k pokrývce. Až tehdy mi došlo že jsem na sobě vlastně pořád měla oblečení ze včera. Rozhodla jsem se převléknout. No a co se událostí včerejšího dne týče neříkám že jsem za ony události nebyla ráda, jen mi prostě vše nelezlo do hlavy. V jeden pouhý den jsem se rozhodla vyjít na denní světlo a ještě k tomu jsem potkala Michaela. Zvláštní že? No.. dost rozmýšlení měla by jsem se už vážně převléct. Přešla jsem ke skříni a otevřela ji. Proč si vlastně neezmu to co jsem si včera koupil? Zamyslela jsem se nad svojí úvahou. Vyběhla jsem z pokoje a sešla schody. Všechny igelitky stále ležely tam kde jsem je nechala. Vzala jsem si je a šla do koupelny. Babiččina koupelna byla nádherná. Tmavě modré a bílé kachličky laďené s červenými doplňky a ručníky. Z kalhot jsem si vyndala peněženku a včerejší outfit hodila do koše na prádlo. Všechno nové oblečení jsem si z tašek vyndala na vanu. Vzala jsem si na sebe tmavé rifle, triko, černé converse a mikinu. Riflovou košili jsem nechala na vaně. Snad ji babička nevypere. Vlasyjsem si nechala volně splývat na ramenou. Nijak výrazně jsem se nemalovala. Stačila mi řasenka po případě korektor nebo tekutý make up. Ještě jednou jsem se ve finále podívala do zrcadla a mohla jsem jít. Z koupelny jsem zamířila do kuchyňky propojené s obývacím pokojem. Babička něco kuchtila.

"Na stole máš snídani" poukázala na talíř s houskou a hrneček s kakaem. Babička mi takovou svačinu chystávala už od malinka. Vždy když jsem tu spávala, ještě když žil děda mi každé ráno dělala kakao s houskou. Byla to pro ni více méně tradice.

"Děkuju babi jsi skvělá" zasedla jsem na obvyklé místo a pustila se do jídla. Kakao bylo poměrně chladné, tudíž jsem měla snězeno za krátkou dobu.

"Jak se cítíš po včerejšku?" otázala se mne.

"Hmm... ani ti nevím" pokrčila jsem rameny a vstala od stolu. Nevěděla jsem jak odpovědět. Na jednu stranu jsem byla nadšena, ale na druhou jsem nevěděla co se přesně událo. Byl to zvláštní pocit, nikdy jsem obdobný nezažila. Ozvalo se řinčení zvonku.

"Dojdu tam" nabídla jsem se, babička neprotestovala takže jsem usoudila že jí to zřejmě nijak nevadilo. Doufala jsem že je to Jess. Taky že byla.

"Wow, dneska ti to sluší" změřila si mne pohledem a pousmála se.

"Jistěže, jako vždy přeci" zasmála jsem se a ustoupila aby mohla vejít. Asi se ptáte že jsem nevychované děvče, když se ani nezeptám babičky zda může dál. Buďte v klidu, pokud jde o Jessicu nevadilo jí to. Jess byla už spíše částí rodiny než li moje kamarádka.

"Nechceš si vyrazit třeba do.. do.. do parku?" zamyslela se a když stála v půlce schodů otočila se na mne a zastavila.

"Proč ne, jen si vezmu mobil" došla jsem do pokoje. Z postele jsem popadla mobil a zasunula ho do kapsy.

"Babi! jdeme ven" křikla jsem na babičku když jsme se chystaly vyjít ze dveří.

"Užijte si to" neutrálně odpověděla. To už jsme ale dávno byli před domem. Park je odsud jen pár bloků. V parku bylo liduprázdno. Tedy skoro. Já, Jess a pár dalších lidí, kteří se pravděpodobně nudili natolik že museli opustit své příbytky a vydat se do společnosti.

"Nejsou tu žádní kluci" Jessica se rozhlédla po pustém okolí a zakňučela. Nepochopila jsem k čemu by jí tu byli. Devadesát procent kluků v Sydney byli buť o hodně starší, nebo totálně nesnesitelní a těch deset procent? No, ti se před námi dalo by se říct schovávali. Nevím jak to brala Jess. Přeci jenom jsem byla pět let zavřená doma zatímco ona prošlapala několikery páry bot v ulicích našeho rodného města.