Bylo to nejkrásnější místo co jsem kdy spatřila. Měla jsem pocit že mi k životu stačí žít sama tady na tomhle místě. Takova harmonie a klid.
Zavřela jsem oči a zaposlouchala se do zvuků přírody. Šum listí v korunách stromů, zvuk ptáků který zpívali své symfonie a šelest jejich křídel , zurčící potok, kvikot divokých prasat.
Otevřela jsem oči. Přede mnou se objevily 3 divoký prasata velikosti koní. Vlastně né prasata, ale selata.
Zastavilo se mi srdce. Kde jsou selata musí být i jejich matka a ty nejsou zrovna moc přátelské když se jim motáte u jejich dětí.
Pomalu jsem začala couvat. Selata si mě nevšímala za což jsem byla ráda.Už už jsem se chtěla otočit a zdrhnout. Ustoupila jsem od nich asi jeste 5 nejistych kroků když tu se začalo prodírat mezi stromy něco mohutného . Bylo mi jasný že je to prasnice. Ale radši bych ji nazvala superprasnice. Byla obrovská jako větší slon.
K té zástavě srdce jsem jsem přidala zjezene chlupy, a zatavený mozek. Byl to takový šok. Supermáma si me všimla a rozeběhla se za mnoi.
Rychle jsem se vzpamatovala a
rozběhla se k potoku. Vbehla jsem do něj. Z ničeho nic jsem cítila sílu ve vsech svalech, přidalo mi to takový naval odvahy ze jsem na útěk zapomněla. Naprahla jsem ruce a voda šla s pohybema mých rukou a mojí mysli. Bylo to tak jednoduché a přitom tak zvláštní. Začala jsem se soustředit ještě víc. V mém mozku vznikl takový nával obrovský energie že něco ve mě výbuchlo a dostalo se to skrze mě ven. Pak jsem omdlela
ČTEŠ
živly
FantasyTento příběh je o dívce Kate. Její rodiče ji daly hned po porodu do nechvalně známého sirotčince. Bude muset projít nechvalně známýma Botixkýma hrama které jí mají buď zařadit do Jolnuxký akademie živlů a nebo osud rozhodne jinak? Co když ale postup...
