živly

Kapitola 3.

Oba muži vypadali přísně. Došli před nás po štěrkové cestě a pak první, větší a mohutnější muž spustil.

,,Vláda se rozhodla že nastolí nová pravidla. Botixké hry může hrát pouze 4 děti z každého sirotčince nebo z podobných zařízení.'' Zatajila jsem dech. Najednou se mi rozbušilo srdce štěstím. Chtěla jsem studovat cokoliv jineho než nějaké hloupé živly.

Pokud bych nešla hrát hry, tak bych nemohla studovat živly, protože ty může studovat pouze ten co ty hry hrál. Mám velkou šanci že mě nevyberou. Usmála jsem se a cítila jak se mi srdce naplňuje štěstím. U nás v sirotčinci bylo přes 100 dětí, jak by mohly vybrat zrovna mě?

,,Každopádně vás všechny převezeme do jednoho z mnoha vládních zařízení, kde vás všechny otestujem a vyberem, jak už jsem říkal, 5 nejlepších.'' Pokračoval ten pán.

Menší muž šel do auta, asi minutu tam byl a pak se začala pod ním třést země. Auto se začalo zvedat a rozšiřovat, až se z něj stal přerostlý autobus. Postupně jsme začali do něj nastupovat. Když všichni nastoupili a sedli si na svá místa, tak jsme pomalu vyjeli. Krajina za oknem jako by utíkala. Začal se mi z toho zvedat žaludek a raději jsem zavřela oči.

,,Je ti dobře?'' zeptal se Thomas se starostlivým výrazem ve tváři.,,Je mi fajn.'' Řekla jsem s falešným úsměvem. S Thomasem se známe už asi 5 let. Za tu dobu jsme si vytvořili spolu hodně dobrý kamarádský vztah. ,,Po prvé za celou dobu co tě znám Kate vidím, že jsi smutná. Je ti něco?'' zeptal se znovu. Není. Odpověděla jsem. Jenom mi je trochu blbě z té jízdy to je všechno. Položila jsem mu svoji hlavu na jeho rameno a ještě před tím než jsem usla jsem si řekla že za žádnou cenu nesmím udělat ten test.