Do očí padla ti sněť
a dny jak pijavice,
zas touží po tvé krvi.
V černé duši věčnosti
barové tanečnice
v tlumených světlech tančí.
Ptáš se, kdo splétal jemné
pavučiny dní
i pavučiny snění
v pevnou zem pro tvé nohy.
Jediným tahem pera promění
básník šílený
klávesy klaviatury.
Kde sídlí pavouk?
Proč jeho dlouhé nohy
ve znamení křížů
splétaly každé víry chrám.
Zaklínáš lásku do obludy
a otevíráš její chřtán.
Znáš sám svá čarodějná slova
z nosu ti prýští bílá nit,
ve jménu otce i syna tvého
kladeš svůj meč mu na rameno
a hlavu stínáš bez milosti.
YOU ARE READING
poezie duše umělce
Poetry,,A teď si prosím všichni nasaďte ochranné obleky, míříme do samotné duše básníka." Zhasni a rozsviť. Nebo si to prostě přečti. Vždyť to znáš. Jemný polibek na tu tvář. Kdysi si to uměl.
