ReMovEd.

prolog.

Aby jsi mě mohl pochopit, musel bys nejdřív ujít dlouhou cestu po kluzkých kamenech, dát pozor, aby sis nezlomil kotník ve výmolu u silnice a dávat si pozor na to, jestli si náhodou nepřešel ukazatel, který označuje konec mé cesty. Pak bys totiž pokračoval někam dál, do mé budoucnosti, a to není to, co bych chtěla. Takže se domluvíme, dobře? Až uvidíš ukazatel červené barvy, zastavíš. Nemůžeš si to splést, žádný jiný tam není. Šipky, označující východ či únik z téhle cesty, která je jen plná nepříjemných situací, totiž někdo sundal už dávno a pohodil vedle obrubníku.

Vlastně ani nevím, proč jsem se rozhodla ten deník ukrýt zrovna sem, pod pár kamenů u poslední lavičky v parku. Jak vím, že je poslední? Z nudy jsem je počítala, až jsem na ní narazila. Přesně tam jsi tohle totiž našel, a teď sedíš doma na posteli a sprostě čteš tyhle osobní zápisy, o kterých by se na druhou stranu měl někdo dozvědět.

Možná, že si tyhle moje 'paměti', budeš muset přečíst jednou, dvakrát, třikrát, nebo třeba osmkrát, než je pochopíš. Nebudu ti tu vypisovat své pocity jako nějaká přecitlivělá holka. Ale věřím, že to nějak pobereš. Věřím tobě.

Taky doufám, že tohle nikomu neukážeš a až to dočteš, vrátíš to zase pod ty kameny. Nakreslil jsem tam pro jistotu bílou šipku, abys věděl, kde byl. Kde tenhle..Deník byl. Protože je logické, že když nezměním minulost, nemůžu měnit ani polohu věci, kde je moje minulost poměrně podrobně zaznamenána.

Přestanu tě už otravovat. Jen si rozmysli, jestli tohle vážně chceš číst.

Prolog. Zaujalo vás to? Snad nevadí, že jsem změnila pohlaví hlavní postavy..

Bayie :) Ade_Str