Můj Kocourek /ZASTAVENO/

18. Balíček

Noe - normálně

Alex - tučně

Nožík položil na noční stolek. ,,Tak čím chceš začít?'' Jeho úsměv byl tak hnusný. Šel k stolu a přejížděl prstem po všech hračkách...až se zastavil na...tom největším vibrátoru. Obrátil se na mě i s vibrátorem v ruce. ''No do prdele.''

«»«»«»«»«»    

Z toho pláče mi usnul, chudáček malinkatý. Donesl jsem ho do ložnice, položil jsem ho opatrně na postel a přikryl peřinou. Ještě než jsem odešel jsem mu dal pusu na čelo. Je tak prostě...roztomilý. Nechápu jak někdo mohl tomuto stvoření nějak ublížit. 

Opustil jsem ložnici a šel jsem do své pracovny, abych za dnešek něco udělal. Zrovna jsem se prohraboval smlouvou když mi začal zvonit mobil. Koukl jsem kdo mi vola, volala Tara. ,,Ano? Potřebuješ něco?" ,,Ten chlap, Daren, poslal balíček." Tohle je divný.

,,Taro, otevři ten balíček." ,,Dobře." Chvíli bylo ticho, pak sem uslyšel křik. ,,Taro? Taro?! Taro co se děje?!" Vyskočil jsem ze židle a začal pochodovat. ,,Alexi?" ,,Eriku! Co se to tam kurva děje?!" Sem naštvaní ale i vyděšení zároveň.

,,Alexi...v tom balíčku je mrtvá kočka a dopis." Cože? Jak mrtvá kočka? ,,Eriku, jestli teď ze mě zase děláš srandu tak na tom nebudeš vůbec dobře!" Aby jste věděli, Erik je to vtipálek. ,,Alexi nedělám si srandu. V tom balíčku je mrtvá kočka a dopis! Hele...možná jsem vtipálek, ale víš že mám rád zvířata!"

To je pravda. ,,No tak dobře...co je v tom dopisu?" ,,Počkej, vyfotím ti to." ,,Dobře." Nemusel jsem dlouho čekat a už mi to poslal. Pane bože. 

Dobrý den pane Smite.

Je zajímavý že se zrovna k vám dostal můj bývalí otrok.
Chci po vás aby jste mi ho bez řečí dal zpátky. 
I jeho otec si to přeje. 
Chci aby jste mi ho vydal 10.10. v 10:00 ve vaši společnosti.

Jestli tak neučiníte, vezmeme si ho násilím. 

Pan Daren.

Vře ve mě krev. Co si jako o sobě myslí?! Že mu ho vydám! Je jen můj! ,,Díky Eriku. Přijeď zítra k nám." ,,Zajisté." Pak jsem to zavěsil a přemýšlel. Musím ho ochránit. Neměl jsem náladu pokračovat v práci, tak jsem se vydal za kocourkem. 

Otevřel jsem dveře a hned se mi naskytl pohled na kocourka který sebou škube a tečou mu slzy. Doběhl jsem k němu, vzal si ho do náruče a začal mu šeptat do ouška uklidňující slůvka. ,,Neo, všechno je v pořádku. Prober se. Neo." 

S výkřikem se probral. Hladil jsem ho po vlásku až na záda. Pořád dokola. Třepal se, víc jsem si ho na sebe natiskl. Po chviličku později se uklidnil. Trhavě se nadechl a pak vypustil otázku která mě dostala do kolen.

,,Proč sis mě vlastně koupil? Ne asi kvůli tomu abych ti pořád tady brečel."

  «»«»«»«»«»      

Po sto padesáti letech jsem zpátky. :) Jak se vám líbila?

456 slov

Dryadaliss