PROLOG

48 4 0
                                    

 Kluk stál pod schody a čekal. Párkrát si prohrábl rozcuchané hnědé vlasy, a když minuly dvě minuty, začal chodit do kruhu v dolní chodbě. Prostor tam byl rozlehlý a nebylo divu-do školy pro legendární bytosti a nejkouzelnější tvory chodili i zlobři a rudí draci. Jeho však lákala myšlenka zdali by se tu dalo létat. Vysoké stěny se ztrácely nahoře v mlze, takže-usoudil-nejspíš ano. Stihl si to však rozmyslet dřív než osoba, kterou očekával, si při sestupu ze schodů začala broukat nějakou nesmyslnou melodii. Věděl, že kdyby ho ta osoba tak nalezla zase by si myslela, že se opět předvádí. Takže nevzlétl. A osoba konečně seskákala ze schodů k němu. V neupravených blonďatých vlasech měla halabala uvázanou černou mašli a její modrá sukně byla jen v o něco lepším stavu než chlapcovi potrhané zelené kalhoty. Ale co se dalo čekat?-Ve druhácích má před letními prázdninami každá třída na starost vystoupení. Oni si vybrali souboj titánů.

 Dívka se usmála a kluk jí to oplatil.

 ,, No sláva, že jdeš," řekl, ,, Už jsem chtěl jít domů bez tebe."

 ,, TY králičí nory otevírat neumíš. To je moje schopnost," připomnělo mu drze děvče.

 ,, Hlavně, že jim říkáš králičí nory, když se nazývají portály," ušklíbl se kluk.

 Holka ho ignorovala a kopnutím nohy vytvořila průchod.

 ,, Vtipnej jako vždy," zavrčela, ,, Jdeme nebo počkáme až vyrostem?!"

 Kluk se k ní naklonil až to vypadalo, že jí chce políbit, ale na poslední chvíli jí strčil do modře svítícího průchodu. Letmo se otočil a zkontroloval zda je někdo nesleduje. Pak průchodem prošel taky.

Mezi světy jsem dcera Petra Pana a Alenky z Říše divů ( Za maskou zákeřnosti 1)Kde žijí příběhy. Začni objevovat