Sbírka malých neřestí

Zvrácené kalhotky

„Nastoupíte v pondělí a to přímo ke mně. Budete moje asistentka. V osm hodin a to přesně. Cestou se zastavíte v kavárně a koupíte objednávku, kterou vám pošlu smskou. Synchronizujete si se mnou diář a dole na recepci vám dají firemní kartu, kterou smíte použít pouze na věci spojené s prací. Uvítal bych, kdybyste si v pondělí vzala méně vulgární oděv a méně vyzývavé líčení. Nějaké dotazy?" mluvil monotónním hlasem můj budoucí šéf Adrian. Už teď mi lezl dost na nervy.

„Co si představujete jako méně vulgární oblečení? Dle mého názoru je tohle zcela normální oblečení." Odpověděla jsem s úsměvem.
Úsměv mi oplatil suše a povýšeně. „Nechám vám do bytu poslat oblečení, které je vhodné. Samozřejmě na účet podniku."
„Výborně." Řekla jsem sarkasticky.
„Můžete jít za Sárou a vyřídit s ní papíry pokud je to všechno."
Stoupla jsem si a podala mu ruku, kterou pevně sevřel. „Těšilo mě." Řekla jsem s jiskrou v očích a nenápadnou ironii.
„Nápodobně." S mnohem větší dávkou ironie.

Debil.
Kretén.
Co si jako myslí?
Idiot.

Jednáníse Sárou bylo mnohem příjemnější. Všechno jsme vyřídily a já mohla jít. Stihlajsem to tak akorát, abych zvládla uvařit Danielovi pozdní oběd. Když jsem bylav půlce vaření, vrátil se Adam.
„Nazdar." Houknul na mě z chodby.
„Ahoj!" odvětila jsem přívětivě. „Jak bylo?"
„Na nic. Jsem naštvaný. Ta práce mě vysiluje. Šéf je debil a nová asistentka midělá stalkera."
„Cože?" začala jsem se smát. „Stalkera?"
„Jo." Rozpřáhl beznadějně ruce. „Dneska jsem jí byl předělávat systémv počítači a našel jsem složku se svým jménem, kde byly moje fotkyz facebooku, instagramu a podobně. Dokonce tam měla speciální složku, kdebyla fotka nás dvou upravená ve photoshopu a na tvém obličeji byl její. Bylo totak kurdsky reálné." Zatřásl se odporem.
„To si děláš srandu? Tak to je solidní fanynka." Nedokázala jsem se nesmát.Úplně jsem viděla Adamovo výraz, když to objevil.
„Asi se vrátím do školy."nadhodil Adam.
„Tobě to nestačilo?" ptala jsem se. On totiž není moc studijní typ.S odřenýma ušima dokopal bakaláře a to bylo v době, kdy chodil semnou. Moc dobře si pamatuju, jak jsem ho nutila do té školy chodit.
„Raději student, než jim dělat debila." Kapitulovaně se svalil na gauč.
„Mi povídej." Prohodila jsem.
„Cože?" obrátil hlavu směrem ke mně. „Ty jsi byla dneska na té stáži?"
„Hm... jenom se nahlásit. Můj šéf je hulvát a arogantní blb. Zkritizoval mivšechno. Líčení, oblečení a hned mě upozornil, že mám chodit včas."
„Podle mě si to jen moc bereš. Ber to logicky. Já osobně bych taky nechtělpracovat s tak krásnou ženskou, která má vysoké podpatky a červené šaty,co obepínají celé tělo a nic nezakryjí."
Usmála jsem se. „Takže mi vlastně lichotil." Konstatovala jsem. Oběd byl skorohotový, když se rozdrnčel zvonek. Adam šel otevřít a vrátil se s tyčí, nakteré vyselo několik kusů oblečení. Ve spodní části bylo pár krabic a dvěpapírové tašky.
„Co to je?" zvedla jsem obočí a začínala jsem mít podezření, že vím, co to je.
„Co myslíš?" smál se Adam.
Fascinovaně jsem odložila vařečku a šla ke své dodávce šatníku. Vážně to bylšatník. Ne jen pár kousků, ale šatník. Pět párů bot. K mému překvapení tambyly i lodičky na nižším podpatku, polobotky a baleríny. Vše v černébarvě. Buď matné a nebo lesklé. Z oblečení tam bylo pár kostýmků,společenské slim kalhoty, košile, halenky, saka, kardigan a vínové šatys délkou po kolena. Páni. V první papírové tašce byly produkty nalíčení nude make-upu a v té druhé... bože. „On mi koupil spodní prádlo!" zděšenějsem vytáhla krajkovou soupravu a v šoku na ní zírala.
Adam propukl ve výbuch smíchu. „Hulvát? Arogantní blb?"
„To je nová kolekce od Victoria Secret!"
Do bytu vstoupil Daniel. „Páni. Ty jsi si kvůli mně koupila novou kolekci? To jsi nemusela, stejně tě mámraději nahou." Prošel kolem mě a dal mi pusu na tvář.
„Čemu se směješ, Adame?" nechápal Daniel.
Přes záchvat smíchu se mu podařilo říct: „To jí poslal její nový šéf!"
„To si děláš prdel?" začal se taky smát. „On ti poslal tohle všechno?" ukázalna věšák plný oblečení.
„No, poslal." Odpovídala jsem neustále v šoku.
„Ty jsi tam byla první den a už jsi ho stihla proškolit?" usmíval se na měobdivně. Adam zmlknul.
„Jsi blbej." Hodila jsem po něm soupravu. „Nic jsem s ním neměla. Chovalse jako debil celou dobu."
„Adame pomůžeš mi s tím do pokoje, prosím?" požádala jsem ho.
Usmál se a pomohl mi. Když jsme se vrátili, tak Daniel připravoval talířek obědu. Nenápadně jsem ho vyhnala z kuchyně a nandala. Zasedli jsmeke stolu.
„Co plánujte na víkend?" zeptal se Daniel.
„Pojedu asi domů." Řekl Adam.
„Já ještě nevím. Asi odpočinek a chtěla bych zajít se starou partou."
„Výborně, výborně. Jsem rád, že máte plány a tudíž se na mě nemůžete naštvat,že přijdete o mou nedocenitelnou společnost. Nedávno jsem potkal kluka. Vojta.Pozval mě na chatu."
Zaskočilo mi a musela jsem si odkašlat. „Cože?"
„Byl v klubu a celkem jsme si rozuměli. Myslím, že by z toho mohloněco být."
Další šok dne. S Adamem jsme si vyměnili významné pohledy.
„Nechte toho. Taky jsem rád, když mám někoho, s kým si můžu cvrlikat."
„Cvrlikat? V jakém žiješ století?" smál se Adam.
„Klid. Jde o víkend. Nežením se."
U stolu bylo ticho. Miluji obraty o 180 stupňů. „Co budeme dělat s tímvolným pokojem?" nadhodila jsem.
„Přemýšlel jsem nad hracím pokojem. Něco jako měl Christian. Červené stěny ahoupací síť." Zasnil se Daniel.
„Jasně. Výborný nápad." Odpálkoval ho Adam. „Já bych ho pronajal."
„Já taky. Přiznala jsem."
„Okey. Chcete dát inzerát, a nebo o někom víte?" přestal vtipkovat Daniel.
Zakroutila jsem hlavou.
„Já bych věděl." Řekl Adam. „Chodil se mnou do školy a bydlel se svojí holkou,ale rozešli se."
„Znáš ho dobře?" ptala jsem se.
„Jo. Až moc." Jemně se usmál.
„Tak ať se přijde podívat na pokoj."uzavřel konverzaci Daniel a vzal prázdnýtalíř, který odnesl do kuchyně. Za moment se za ním zabouchly dveře od pokoje.Divný.