~3~

235 19 32
                                    


Z pohledu Luny

L: Matteo?

M: Ano dívko s objednávkou?

L: Ráda bych se tě na něco zeptala.

M: Ano?

L: Proč jsi se vlastně tehdy rozešel s Ámbar? Mohl jsi mít všechno. Byli jste král a královna plochy. Byli jste nejoblíbenější pár v Rolleru i ve škole. V každé soutěži bylo vítězství vaše. Tak proč?

M: Víš, spoustě lidem se mohlo zdát že jsme měli všechno. Popularitu, vítězství ale něco v našem vztahu přeci jenom chybělo.

L: A co?

M: Láska. Byli jsme spolu z toho důvodu že jsme museli. Ale nikdy jsme se skutečně nemilovali.

L: Ano. Toho si někteří taky všimli.

M: Poslyš, někdy se můžu zdát jako povrchní a namyšlený hošánek.
Ale to neznamená že ve vztahu nepotřebuju lásku. Protože já mám srdce.

L: Vždyť já to vím.

M: Jenže to co jsem necítil s Ámbar teď cítím s tebou Luno.

Usmál se na mě tím nejhezčím úsměvem který snad existuje.
Dívala jsem se mu do očí a vpíjela se do nich. Cítila jsem se jakoby jsme na chvíli jen mi dva zmizeli na jinou planetu. Někam hodně daleko. Sami. Pomalu se začal přibližovat. Cítila jsem co bude následovat. Jedna polovina mého podvědomí na mě křičelo: ,,Ne, odkopne tě. Nebude to láska.'' Ale druhá polovina říkala něco jiného: ,,Notak, jdi do toho. Už delší dobu k němu něco cítíš. Teď nebo nikdy.'' Ta druhá polovina měla převahu a začala jsem se k Matteovi přibližovat taky. Byli jsme od sebe asi milimetr a naše rty se spojili. Byl to nádherný polibek. Když nám došel vzduch, odtáhli jsme se od sebe a opět jsme si dívali do očí. Po chvilce jsem si ale něco uvědomila. Ta první polovina mého podvědomí měla pravdu. Nechci skončit stejně jako ostatní holky na jeho dlouhém seznamu.
Až by měl náš vztah prošlé datum, jednoduše bych prošla i já.
Musela jsem od něj pryč. Utekla jsem, nevěděla jsem kam. Prostě pryč. Od něj. Nemohla jsem se dál dívat do těch jeho očí, o kterých stále doufám že se na mě dívají upřímně. Třeba nedívají, jen jsem prostě tak ubohá že si to nechci přiznat. Ale co já o tom mužů vědět. Nechala jsem ho tam stát, a chtěla jsem se vrátit, ale už bylo pozdě. Šla jsem dál a viděla jsem Gastóna a..... Ninu?
Že by se konečně rozhoupala a začala s ním mluvit? Už to tak bude. Moc jim to sluší. I když spolu ještě jaksi nechodí. Rozhodla jsem se jít domů.

Z pohledu Gastóna

Procházím se s Ninou v parku. Zjistil jsem že si báječně rozumíme. Můžu se s ní bavit o čemkoli. Je hrozně milá. Vždycky když se na mě usmála, projela mnou zvláštní vlna.

G: Zpívala jsi někdy na veřejnosti? Nebo na jevišti?

N: Vlastně ne. Já a pódium nejsme zrovna nejlepší přátelé.
Mám strach že něco zkazím. A tréma má nade mnou veškerou kontrolu.

G: Rád bych aby jsi mi zazpívala kousek té písničky. Ta která ti spadla na zem když jsme do sebe vrazili.

N: Gastóne, já bych moc ráda ale...

G: Ale?

N: Hrozně se stydím...

G: Určitě nemáš za co. Notak, zkus to.

N: Tak dobře.

Řekla a zazpívala mi kousek té písničky. Malém se mi zastavilo srdce. Její hlas, to bylo něco úžasného. Když dozpívala, zděšeně se na mě podívala.

N: Proč se na mě tak díváš? Bylo to tak zlé? Zpívání není moje silná stránka. Promiň mi to, já...

G: Ne Nino! Právě naopak. Máš... ten nejkrásnější hlas co jsem kdy slyšel. Bylo to úžasný. Zpíváš krásně.

N: Vážně?

G: Vážně.

Začala se červenat. Pak se ale podívala na čas.

N: To už je tolik hodin? Už budu muset jít.

G: Jo, já už taky půjdu. Tak se zatím měj.

N: Ty taky.

Opět jsme šli každý svou cestou. Když jsem byl s Ninou, úplně jsem zapomněl na Felicity. Asi bych jí měl napsat.

Z pohledu Luny

Když jsem došla domů, byla jsem hrozně ospalá. Šla jsem si tedy hned lehnout. Jenže než jsem usla, zazvonil mi mobil. Byl to Simón. Rozhodla jsem se to zvednout.

L: Haló?

S: Luno? Ahoj. Jenom volám jak se máš.

L: Bylo mi i líp ale jinak to ujde.

S: Mrzí mě jestli jsem tě nějak rozrušil. Nechci aby jsi se trápila.

L: Já vím Simóne. Ty za nic nemůžeš. Už je to v pohodě.

S: To jsem rád. Přijdeš zítra do Rolleru?

L: Jasně! Luna Valenteová tam nesmí chybět.

S: Přesně tak.

L: Tak se uvidíme zítra. Ahoj.

S: Ahoj Luno.

Položila jsem to a šla jsem spát.
Musím si v hlavě prostě urovnat myšlenky....

Ahoooj😱💜😂
Vítám vás u nového dílu Soy Luny🙌🙏💕 Vím že dlouho nebyla kapitola ale to bylo z toho důvodu že nám ještě neodpálili školu takže se musim učit 😵😏😅 Ale snad to teď bude lepší 😏❤ Snad se kapča líbila🙌👭💕
Zatím páááááááá💕😍🌼🌸

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Apr 23, 2018 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Soy Luna  Where stories live. Discover now