Jak to vidím JÁ...

Snídaně s Martesem

"Proč draci spí tak dlouho?" Říkam si sama pro sebe. Sedím na skále a čekám, přemýšlím nad životem a doufám že stihnu dodělat vše co je třeba, než se táta vrátí z dolů. V okamžiku ale ucítím závan teplého vzduchu a slyším zvuk mohutných křídel. "Martes!"

Přímo přede mnou proletěl zeleno-modrý irský ostrozubec. Drak Martés. Můj nejlepší přítel. Znám ho již od vajíčka a už v tu dobu jsem mu nepopsatelně záviděla. Co? To, že je drakem a má celý život před sebou, zatímco já jsem již dva roky promrhala pouze sněním o tom, jak vzletím do oblak a poznám celý svět.

Když se Martes posadil, vycházející slunce mu osvítilo jeho nádherné modré oči a blankitná zelená křídla zdobená šupinami, které se třpitily na slunci jako diamanty. Zuby měl ostré a bíle. Dech měl pomalý a byl velký jako já dvakrát na sobě. Kdybych byla drak, chtěla bych vypadat jako on.

"Tak kde je moje jezdkyně?" Zvolal Martes a mezi tím ladně slétával vedle mě. "Čeká tady už docela dlouho Marty" Martes ze zašklebil, protože přímo nenavidí, když mu tak říkám. "Jak ses dnes vyspala? Už žádné noční můry?" Zeptal se a zaujal pohodlnější pozici." Mohla jsem ještě spát." Důrazně jsem podotkla."Někdo jde totiž pozdě... Jo a dneska zdálo se mi o červeném světle." Martes zpozorněl. "Tak to se dnes stane něco neobvyklého. Když se ti tenhle sen zdál minule, cítil jsem se dost divně." Dodal a otřepal se.

"Ale teď už pojď létat ať vše stihneš a ať se táta nezlobí" řekl jistě. "Jak víš na co jsem myslela? Ty ses mi zase hrabal v myšlenkách!? Kolikrát jsem ti říkala, že ne neslušné číst lidem myšlenky! A ještě k tomu na dálku!" V tu chvíly jsem měla chuť mu jednu vrazit... "Tak trochu" ušklebil se. Skočila jsem po něm a začala ho lechtat pod křídly. Smál se a dokonce se mě snažil zalehnout ale já statečně bojovala až do konce! Po vyčerpání sil a bitvě jsme si dali Lometlice - nejlepši ovoce na Ohnivých skalách, které docela často snídáme společně. Chvíly jsme jen tak seděli.

Škoda že není Martés člověk... ale i jako drak má své výhody :)

"Můžem?" Zeptal se po chvíly ticha Martes. "Můžem." Odpověděla jsem...