Jiná než ostatní IV.✔

Má pravá matka

Šla špinavou uličkou asi tak 1o minut, poté došla k nějakeku domu, zřejmě jejímu.

Vzala si veliký kufr a i s jím vyšla z domu.
Chci vědět co plánuje.

„Mami."vydala jsem ze sebe a ona se leknutím otčila.

Ten výraz v její tvaři je nepopsatelný.

Byly tam známky, strachu, vyděšení, štěstí, lásky, zloby...
Smíšenina snad všeho.

Její oči se zalily slzami stejně jako ty mé.

Pustila kufr a okamžitě mě objala.

Nikdy jsem necítila to, vo jsem cítila v tu chvíli, našla jsem svou pravou matku.

V jejím objetí jsem se cítila tak moc bezpečně.

Tak šťastně.

Tak, jako kdyby mi nemohl nikdo ublížit.

Po pár minutách breku v objetí, jsme se na sebe podívali.

„Jess."řekla nakřáplým ale přesto jemným hlasem.

Usmála jsem se a otřela si slzu.

„Pojď dovnitř, dlužím ti hodně věcí na vysvětlení."řekla a otetvřela dveře, které před malou chvíli tak pečlivě zamkla.

Vesla jsem dovnitř, bylo to útulné a malinké.

Posadila jsem se na gauč s květinovymi vzory, podobný jsme se Severusem kdysy měli, nelíbil se mu a tak jsme ho museli vyhodit.

Matka postavila konvici na čaj, když konvice zapískala na znamení, že je čaj uveřený, nalila do ozdobných hrnečků vodu a dala tam pytlíčky s ovocným čajem.

Nevím, proč si neulehčila práci a neuděla to  vše hůlkou ale tak...

Nechám jí vyprávět její příběh.

„Tak kde bych začala... " řekla a podívala se na mě její trochu vyšislé havraní vlasy jí oadali do zelenych očí.

Začala vyprávět.

***
Názor? ❤