Další Na Řadě

Obálka

Jako každé pondělí jezdím brzo ráno autobusem do Prahy na vysokou. Cestou poslouchám na aplikaci Spotify svojí oblíbenou písničku, neměla bych, protože se potom nedokážu soustředit na učení. Dneska píšu písemku z českého jazyka který mi zrovna moc dobře nejde.

Když jsem konečně dorazila do Prahy, jela jsem metrem do školy. Před školou na mně čekala Anna, moje nejlepší kamarádka z vysoké. A protože ona umí lépe češtinu než já, sedíme vedle sebe.
Když už jsem jenom asi 2 metry od Anny cinkne mi mobil že mi přišla sms, nekoukla jsem se na ni protože to je určitě nějaké oznámení z facebooku nebo z e-mail. Přišla jsem k Anně a chtěla jsem jí pozdravit, ale ona mě předběhla a začala zdravit:"Ahoj Sofí." Řekla a objala mě. Pozdrav jsem jí oplatila a když jsem dořekla její jméno začala hned žvatlat o testu z češtiny.:"Sofie já jsem vystresovaná. Já to nedám. Pane bože pomoc!!!" Začala jsem se poušklíbat a potichu se smát. Anna si toho všimla a začala mi ze srandy vyhrožovat. Tím jsem se trochu odreagovala od testu z češtiny.

Po škole jsme jeli s Annou metrem na kolej. Jsme spolu na pokoji a ještě s jednou podivínkou, jmenuje se Petra, nosí zvláštní oblečení s Annou si jí moc nevšimáme. Taky toho moc nemluví, ale když promluví je to jenom o výpočtech z matematiky. Když jsem si vybalila z kabelky věci, všimla jsem si smsky která mi přišla ráno. Koukala jsem se kdo mi napsal a byl to jenom e-mail z pošty že mi přišel dopis. "Ani!?":řekla jsem. Anička mi odpověděla unaveným tónem:"No?"
"Musím jít na poštu přišel mi tam dopis."
Anička se na mě podívala a řekla :"Vážně? Mě taky přišel dopis, půjdu s tebou."

Na poště byla otevřená jenom jedna přepážka, ale proč jsem se vlastně divila, zbývala jenom půl hodina do zavírací doby. Přišla jsem k přepážce která ještě nebyla zavřená a koukla jsem se že stojím u přepážky číslo 2. "Dobrý den. Potřebuji si tady vyzvednout dopis.": a ukázala jsem paní za prepážkou svůj e-mail. Ona odešla na chvíli někam do zádu. Vrátila se asi za 2 minuty a řekla: "Tak tady to máte."
"Děkuji.":řekla jsem a pustila Annu aby si taky mohla vyzvednout svůj dopis.

Když jsme dorazili na kolej rychle jsem si sedla na Aničky postel a Anička si sedla vedle mě. Vždycky když nám přijde dopis čteme si ho navzájem.
"Začneš?";řekla jsem a podala jí můj dopis, ale ona zakroutila hlavou a odmítla můj dopis pohybem rukou do strany. "Vždycky začínám já tak tentokrát ty jo?" Kývla jsem jí na to hlavou a vzala si od ní dopis který vypadal jako by v něm nic nebylo. Otevřela jsem obálku a na mě se vyvalila krasná pánská vůně vzala jsem papír z obálky a nadšeně otevírala papír a když už chyběl jenom jeden přehyb otevřít ustala jsem. Stále jsem se dívala jenom na ten papír. Na papíře byly z novin vystřižěné čísla jedna a devět dohromady to dávalo číslo devatenáct. Anička na mě hodila tázavý pohled proč nečtu. Podívala jsem se na ní a pohled jí oplatila zklamaným pohledem. Anička mi vytrhla dopis z ruky a začala se ironicky smát. Bylo mi jí líto že nedostala žádný dopis od rodiny. Anička se na mě podívala a řekla: "Teď jsem na řadě já." Podala jsem jí svůj dopis a čekala co z ní vypadne. Pomalu a napínavě otevírala obálku. Když ji otevřela ucítila jsem stejnou pánskou vůni jako u Aničky dopis, ale tím jsem se nezabývala těšila jsem se co budu mít v dopisu. Anna otevřela papír a s otevřenou pusou se dívala na dopis. "Co tam je?"řekla jsem, ale Anna mi neodpovídala. Přisunula jsem se na posteli blíž k Anně a koukla jsem se na svůj dopis. Na papíře byla vystřižená a nalepená  čísla dva a tři dohromady dvacet tři. Obě dvě jsme se na sebe podívaly a Anna řekla "Co to má jako znamenat?"na to jsem jí odpověděla tázavým tónem:"Třeba nějaké otázky k testu ze školy."
"Petro?"zeptala se Anna Petry která ležela na posteli na proti nám a poslouchala písničky.
"Co je?" odpověděla Petra otravným tónem.
"Dostala jsi tento měsíc nějaký dopis?"
"Ne. Proč se vůbec ptáš?"
"Ále jen tak se ptám."
"Takže jsme to dostali asi jenom naše třída."řekla jsem a vzala si svůj dopis ke kalendáři a koukla kolikátého je dvacátého třetího jako číslo na mém dopisu. Listovala jsem kalendářem až nakonec jsem narazila na 23. října. Zamyslila jsem se protože dvacátého třetího října byla sobota. Otočila jsem se na Annu a řekla:"Jaké že ty máš číslo?"
"Devatenáct proč?"
Otočila jsem se zpět ke kalendáři a koukla  kdy bude devatenáctého října, když jsem uviděla devatenáctého října zděsila jsem se protože to bylo úterý a to bude zítra. Otocila jsem se na Annu se zděseným pohledem.
"Co je?"řekla Anna
"Zítra je devatenáctého."
"Cože?"vyděsila se Anna a hned vzala všechno učení a začala projíždět stránku po stránce. "Anično podle mě to bude vždy devatenáctá stránka."
Anička na mě pohlédla a řekla:"Máš pravdu. A ty máš kdy ten "test"?"
"To je ten problém."
"Jak to myslíš?"
"Mám ho v sobotu."
"Cože?"řekla ale já jsem jenom pokrčila rameny a šla si připravit tašku na zítra do školy.
"Sofie? Můžu ti něco říct?"
"Posadila jsem se na svou postel a řekla:"No jasně."
Anička se zhluboka nadechla a začala mluvit:"Začala jsem si psát s jedním klukem
říká že je taky z Prahy a píšeme si srdíčka."
"To je dobre že konecně jsi zapoměla na Matyáše a začala jsi žít nový život. A jak se vůbec jmenuje ten tvůj nový "boyfriend"?"řekla jsem ironickým hlasem a Anna se na mě podívala vyzývavým pohledem a já pochopila že se jde prát:).
                        
                                        •••

"Tím praním jsme obrátily skoro celý pokoj vzhůru nohama."řekla Anna vzdychaným hlasem.
"Asi tak. Ale už půjdu spát Ani tak dobrou."
"Já se budu ještě učit, ale dobrou a abych nezapoměla jmenuje se Jakub."jakmile to dopověděla celá zrudla.
"Jakub."říkala jsem si v hlavě.