Jednodílovky

#7 - Yoonmin

Tento oneshit je na přání pro MasumiNatsuki. Užij si ho 💋

Rozbouřeně jsem praštil do kapoty závodního speciálu, ze které se v tuto chvíli valil kouř.

,,Doprdele!"

,,Tak to se ti fakt povedlo, tleskám," plácal ironicky rukama ten za mnou.

Z hlavy jsem sundal helmu a mrskl ji na sedadlo.

,,Jimine, neoxiduj. Myslím, že máš práce dost," vztyčil jsem ukazováček.

,,Všechno mám hotový, takže se asi půjdu vrhnout na ty pístní kroužky, který jsi právě odvařil," založil si ruce křížem.

'Snad to zvládne ještě cestu na plochu.'

Je to rok a půl, co jsme vzali do týmu nového automechanika. Park Jimin. Jen, když slyším jeho jméno, začíná to ve mě vřít.
Nafoukanej tatínkův mazánek, kterej dostane všechno co chce. Kdo myslíte, že ho k nám protáhl?
Jeho otec přislíbil naší společnosti nehoráznou sumu peněz za to, že ho zaměstnáme.

'Ale práci odvádí dobrou. Přiznej to, Yoongi.'

Zaklepal jsem hlavou a zhasl poškozený motor auta, které se mi podařilo dostat z okruhu na plochu.

,,Bude asi pršet," zamyslel jsem se, když jsem zavíral vrata na elektrický pohon.

,,Tak tohle bude asi na dlouho. Musím vyndat celej motor i s převodovkou, vyměnit pístní kroužky a zase to tam celý dát zpátky," mluvil do zvedlé kapoty.

Sedl jsem se do křesla, které tu bylo určené pro odpočinek.

,,Proč si sedáš? Pojď mi pomoct. Podej mi prosím támhle tu žirafu," ukázal na zařízení určené k zvedání motorů.

Protočil jsem očima a na jeho požádání přitlačil zařízení až k autu.

...

,,Tak a je to," zaklapl kapotu a oprášil si ruce o sebe.

Průhledným oknem u vrat se zablesklo, hned na to zahřmělo a celá garáž upadla do tmy a ticha.
V šeru jsem si všiml, jak se Jimin začal klepat.
Došel jsem k vratům a pokusil je tlačítkem otevřít. Ani se nehly.
Dlouhým krokem dojdu až k němu.

,,Hej, v pohodě? Bojíš se bouřky?" zasmál jsem se, když seděl opřený zády o předek auta.

Neodpověděl.

,,Pojď si sednout aspoň do toho křesla," zvedl jsem ho za boky a on mi zcela nečekaně obmotal ruce kolem krku.

Koukali jsme na sebe. Vteřiny, jako by ubíhaly strašně dlouho. Jako bych se v jeho očích utápěl.
Jeho rty lákaly k tomu, abych je políbil.
A tak jsem to udělal... Své měkké polštářky jsem přitiskl na ty jeho. Bylo to dokonalé.
Jimin se už neklepal strachem, ale vzrušením.
Vysadil jsem ho na kapotu mého závodního speciálu, který tak dlouho opravoval.
Ruka mi zaplula pod jeho tričko a zavadila o jeho pravou bradavku.

,,Yoongi~" vzrušeně vzdychl.

Položil jsem ho na záda a vyprostil z trička, které letělo daleko. Ještě dlouhou dobu jsem se věnoval jeho bradavkám, dokonce i ústy. Nepochopil jsem, kde se to ve mě bralo.

,,Tohle není správný," odtrhl jsem se najednou.

Podepřel se lokty.

,,Yoongi, kašli na správnost a prostě mě pojď ošukat," přitáhl si mě nohama do klína a vzdychl.

Jeho vzdych to ve mně zase všechno odstartoval, přisál jsem se na jeho krk a udělal tam pár fialovočervených značek.

,,A teď mi tě už nikdo neukradne. Budeš jen můj," přitlačil jsem rozkrokem na ten jeho. Opět slastně vzdychl.

Postupně jsme odhazovali kusy oblečení.

Vstoupil jsem svým údem do jeho úžasně úzkých útrob. Jimin vzdychal, jak to jen šlo. Jeho hekání bylo slyšet v každém koutu opravny. Ani jeden z nás neměl sílu něco říct, vycházely pouze steny a úlomky našich jmen.

Začalo mi v něm cukat. Vytáhl jsem ho z něj a párkrát ještě zapumpoval. S hlasitým výkřikem jsem se udělal na Jiminovo bříško.

,,Doufám, že tímhle to nekončí," řekl jsem udýchaně.

,,Budu jen rád," odpověděl.

Přesně v tom okamžiku se rozsvítily světla v hale a já viděl jeho krk obsypaný mým označením.

Nebyla to nenávist, Yoongi, byla to láska.