Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 15

“Šek?” řekl Dr. Shell skepticky. “Jak můžu vědět, že to bude fungovat? Asi bych to tu měl celé odvolat...”

“Ne!” zalapal jsem fanaticky po dechu a málem jsem po něm šek hodil. “Měl by fungovat! Slibuju, že by měl fungovat!”

Dr. Shell zíral na ten kousek papíru v mé ruce, než mi ho vytrhl a pokrčil rameny, “Pojď za mnou.”

Úlevně jsem vydechl a šel a Dr. Shellem, jak mířil dozadu k dodávce. Ve vteřině, co je otevřel, mi padl pohled na dvě obrovské psí přenosky zakryté dekami. Překvapeně jsem zalapal po dechu, “Nacpal jste je do psích přepravek?”

Obě klece se zatřásly, jak jejich obyvatelé slyšeli můj hlas. Vypísknutí, ve kterém jsem poznal Harryho, se zeptalo, “L-Louisi?”

Pak se ozval Niallův hlas, “Lou, seš to ty?”

Strhl jsem z přepravek deky, abych odhalil pár vykulených modrých očí a pár vykulených zelených očí, sledující mě zpoza zavřených dvířek.

“Louisi!”zavřeštěl Harry, ruce mu vylétly k mřížím, prostrčil prsty mezi nimi ve snaze na mě dosáhnout. Vrhl jsem se dopředu a chtěl otevřít dveře, ale potkal jsem se se zámkem, ke kterému bych potřeboval klíč.

“Otevřete to!” žadonil jsem.

Dr. Shell si odfrkl a pokročil dopředu, aby odemkl klece. Ve vteřině, kdy odemkl Harryho klec a posunul se k Niallovi, jsem dvířka rozrazil. Harry se vyškrábal ven přímo do mojí náruče, pověsil se na mě a zmáčkl mě tak pevně, jak mohl, když kňučel tu svoji mantru, “Louisi, Louisi, Louisi...”

Paže měl omotané kolem mého krku, nohy kolem boků a obličej mi zabořil do ramene. Jemně jsem ho hladil po zádech a šeptal, “Jsi v pořádku... už jsi v pohodě.”

“L-Louis p-přišel pro Harryho,” zasípal mi úlevou do ramene. “L-Louis nenechal H-Harryho u Dr. Shella.”

Jakmile Dr. Shell odemkl Niallovu klec, jemně jsem se pokusil vymanit z Harryho sevření, abych mu otevřel a objal ho, ale Harry zesílil tlak paží, “N-ne, ne!”

“To je v pohodě, Lou,” zasmál se Niall, prostrčil prsty skrz mříže a otevřel si sám. “Mám to.”

“Obejmi mě, Niallere!” zvolal jsem. “Chyběl jsi mi!”

“No, sice jsme byli pryč jenom asi den... ale rozhodně jsi mi taky chyběl,” Niall kolem nás rozhodil paže.

“Jak rozkošné,” protočil oči Dr. Shell. “Já mám tři tisíce liber a vy máte... přátelství. Nechutný.”

“Odcházíme,” informoval jsem ho. Drcl jsem do Nialla, zesílil stisk na Harrym, kterého jsem pořád držel, a obrátili jsme se zpátky k autu.

K mé úlevě Dr. Shell nastoupil do dodávky a odjel. Niall se nacpal na zadní sedadlo a zeptal se, “Vezmeš mě teď domů? Za Liamem? Počkej, kde je Liam? Proč taky nepřišel?”

Přenesl jsem Harryho ke dveřím spolujezdce, poplácal ho po zádech a pokusil se postavit ho znovu na nohy. “Ne! N-nepokládej Harryho na z-zem, Harry ne-nechce dolů!”

“Potřebuju, abys kvůli mě nastoupil do auta, Kitty,” řekl jsem jemně a zvedl ruku k jemnému načechrání jeho vlasů.

Neochotně se mě pustil a vzhlédl ke mně, velkýma uslzenýma očima, “V-vzali tvoje pyžamo a t-tvůj svetr a... a tvoji beanie a v-vzali Harryho p-pryč od t-tebe.

“Ššš,” setřel jsem mu slzy z tváří. “To je teď jedno... Mám tě zpátky a nikdo už tě nevezme pryč.”

Pořád vypadal rozrušeně, tak jsem udělal to, co ho rozesmálo předtím. Políbil jsem ho na čelo. Proběhla mnou úleva. Bál jsem se, že už nikdy ho neuvidím, a teď jsem mu dával pusu na čelo, abych na jeho tvářičce vykouzlil úsměv. Povedlo se mi z něj dostat malé zvednutí koutků, takže jsem mu dal pusu na tvář. Úsměv se rozšířil, a když jsem to dokončil motýlím polibkem na nos, znovu se na mě pověsil a zabořil mi obličej do hrudníku. Pevně jsem ho objal a zasmál se, než jsem mu otevřel dveře. Zamračil se, ale nastoupil dovnitř.